V roce 1780 se plavilo na palubách britských královských lodí zhruba 70 000 mužů, dvakrát více než dnes. Británie jako koloniální velmoc tehdy vládla čtvrtině zemského povrchu. Jak ale žili tito obyčejní námořníci? Co jedli?

Trpěli na dlouhých cestách hladem a kurdějemi? Je pravda, že mohli vypít rumu, kolik chtěli? 

Muži, kteří se plavili a bojovali na plachetnicích Jejího Veličenstva, byli spodinou tehdejší společnosti. Do služby se hlásili nejrůznější štvanci prchající před zákonem nebo dluhy.

Často už nějakou zkušenost s mořem měli – jako rybáři, námořníci obchodních lodí nebo říční lodníci. V době války se ale odvádělo k námořnictvu i násilím.

Oběšení za neposlušnost

Odveden mohl být kterýkoli muž ve věku 18–55 let, násilné odvody se samozřejmě vztahovaly jen na chudinu. K násilně odvedeným mužům se kapitáni a důstojníci chovali velice krutě, nepouštěli je v přístavech na břeh, aby nemohli dezertovat.

Jakýkoliv prohřešek byl krutě trestán – od bičování devítiocasou kočkou po protažení pod kýlem. Každá neposlušnost vůči důstojníkům byla považována za akt vzpoury, a trestala se oběšením na ráhně.

1 postel pro 2 muže

Práce na moři byla nesmírně namáhavá. Od svítání se drhla paluba, leštila se děla, pořád dokola se cvičilo manévrování s plachtami i obsluha děl. Námořníci spali v tzv. hamacích, pruzích látky zavěšených ke stropu podobně jako houpací síť.

Aby se ušetřilo místo, sdíleli jeden hamak dva námořníci. Když jeden odpočíval nebo spal, druhý byl ve službě.

Na lodích propukaly choroby

Čerstvé jídlo bylo k mání jen krátce po vyplutí. Na loď se sice nakládala živá zvířata jako zdroj masa, když ale došlo, bylo hlavním jídlem solené vepřové nebo hovězí maso a suchary.

Tvrdí se, že na lodích kvůli nedostatku jídla, vitaminů a špatným hygienickým podmínkám často propukaly epidemie chorob, od kurdějí po tyfus.

Muži během plavby hladem netrpěli

Podle dochovaných dobových záznamů měl každý námořník britského královského námořnictva na počátku 19. století nárok na 1 libru (0,45 kg) chleba nebo sucharů a 4,5 litru lehkého piva denně. Dvakrát týdně dostával vepřové a hovězí maso.

Ve zbývajících dnech se místo masa musel spokojit s máslem a sýrem. Muži na palubách britských lodí zřejmě hladem ani nedostatkem vitaminů netrpěli.

Kazila se voda i pivo

A jak to bylo s bujarým popíjením rumu na palubách válečných lodí? Kořeny tohoto jevu musíme hledat ještě před objevením kubánského a jamajského rumu. Pitná voda se na dlouhých plavbách rychle kazila a námořníci proto místo ní častěji dostávali slabé pivo.

V 16. století byl stanoven příděl 1 galon (4,5 litru) piva na osobu a den. Ale i pivo se během několika týdnů zkazilo, a proto se brzy staly součástí lodních zásob sudy s brandy. Po dobytí Jamajky v roce 1655 se místo brandy rychle rozšířil karibský rum.

Poslední denní dávka rumu

Bezuzdné opíjení se ale na válečných lodích netrpělo. V roce 1687 dostávali námořníci pintu (přibližně 0,5 litru) rumu denně. Později se příděl snížil na půl pinty a navíc byl rozdělen na dvě dávky, v poledne a večer.

Vodou se začal rum ředit až roku 1740, přidávala se do něj i citrusová šťáva, která pomáhala proti kurdějím.

Poslední denní dávka rumu se na lodích Jejího Veličenstva podávala 31. července 1970. Od té doby se v královském námořnictvu rum podává pouze k přípitku při významných příležitostech.