Během jednoho poklidného odpoledne náhle dopadnou na srdce New Yorku, Manhattan, dvě středně velké atomové bomby. Pokud by se to odehrávalo ve filmu, vybíhaly by davy panikařících lidí na ulice a snažily by se dovolat blízkým. Ale realita bývá jiná!
A často je na hony vzdálena představám scenáristů. Američtí vědci začali pracovat na neobvykle obsáhlé počítačové simulaci situace, kdy na Manhattan dopadnou dvě atomové bomby.
Pokusí se zjistit, jak by s největší pravděpodobností reagovalo na 20 milionů obyvatel newyorské aglomerace během 30 dnů po tragédii. A to krok za krokem v 5–15minutových intervalech u každého člověka, od prvního až do posledního dne! Budou mapovat, jak se zachovají ve stresu a v hororových situacích.
Američané chtějí zkušenosti Japonců
A to je úkol skutečně nevídaný a obrovský. Vždyť každý člověk má svou rodinu, zaměstnání, zvláštní potřeby a reaguje osobně. Projekt dotovaný 450 000 dolary zatím potrvá tři roky.
Vědci z univerzity George Masona ve Virginii nejprve shromažďují v obrovském množství statistická data.
Vyhodnocují i zkušenosti těch, kteří přežili Hirošimu a Nagasaki, a zkušenosti mnoha dalších lidí z podobných katastrof, jako jsou požáry, záplavy nebo hurikány. Jen tak mohou zjistit, jak by skutečně reagovali občané New Yorku po dopadení dvou atomovek.
A to jak civilisté, tak i členové záchranných složek, požárních sborů a jednotek první pomoci.
Lidé většinou nepanikaří
„Počítačová simulace sociální vědy není pokusná. Nechceme terorizovat lidi ani je zvědavě sledovat, co to s nimi udělá,“ říká vedoucí týmu, profesor William Kennedy. Podle něj lidé většinou nereagují panikou a křikem.
Z dat vyplývá, že se chovají spíš rozumně a dělají to, k čemu byli vycvičeni při školeních o katastrofách nebo oč je žádají místní úřady.
Záznamy z osudného 11. září 2001, kdy se na Manhattanu zřítila po útocích teroristů „dvojčata“ Světového obchodního centra, svědčí o ukázněnosti postižených, které katastrofa spíš semkla.
Lidé scházeli po desítkách schodišť v poškozených budovách poměrně tiše a často jeden druhého nesli nebo podpírali, aby společně unikli z pekla.
Virtuální realita
„Ale existují i horší případy chování lidí,“ říká Kennedy. Například po hurikánu Katrina v New Orleansu v roce 2005. Lidé už nevěřili místním úřadům a vládě, a když byli izolováni v záplavách, stříleli po lidech, kteří jim přišli na pomoc.
Až tým bude mít sestaveny osobnosti zhruba 20 milionů obyvatel NY (dnes jich tu žije přes 24 milionů), „pošle“ je do virtuální reality na přesné mapě velkoměsta, aby průběžně reagovali na události každý po svém.
Bomby shozené na NY mají sílu 10 000 tun TNT. Pokračující simulace bude sledovat, jak se obyvatelé snaží nalézt zdroje vody a potravin a jak komunikují s přáteli a rodinou.
