V době svého vzniku byl slavný americký most Golden Gate považován za technický zázrak podobně jako Eiffelova věž v Paříži.

Obyvatelé San Francisca dlouhá léta nevěřili, že by bylo možné postavit visutý most přes zátoku, a když byl v roce 1937 opravdu postaven, byli přesvědčení, že vydrží všechno, i vichřice a zemětřesení, které jsou tu častým jevem.

Opravdovým nebezpečím se ukázalo být něco daleko méně dramatického než zemětřesení. Most totiž málem poslala do hlubin zátoky mlha.

Špatně navržené nosníky

Přes tři desetiletí most snášel dobře prudký vítr i zemětřesení, nepozorovaně se ale schylovalo ke katastrofě.

V roce 1970 při inspekci mostní konstrukce technici zjistili, že kovové ukotvení svislých ocelových lan je tak zrezivělé, že jde odlupovat ostřím nože.

Na vině přitom nebyla nekvalitní ocel, ale chyba v úsudku architekta, který si nedokázal představit, jak se bude vlhkost na povrchu mostu chovat.

Tvar kotvících lůžek totiž umožňoval, aby se uvnitř hromadila voda, kterou přinášely časté a husté mlhy v zátoce. Bylo proto okamžitě nutné vyměnit všech 500 lan i s ukotvením. Nová mají bez problému vydržet dalších 150 let.

Zlatá brána, nebo most smrti?

V původním návrhu navíc počítali stavitelé mostu s tím, že jej vybaví vysokým zábradlím, aby zajistili bezpečnost chodců.

Do jejich záměru se ale vložili politikové. Na poslední chvíli změnili architektonický návrh a bylo rozhodnuto, že důležitější a efektnější pro pěší bude dobrý výhled na okolí zátoky.

Nízké hrazení ve výšce téměř 70 metrů na místo nakonec přilákalo nejen řadu sebevrahů, ale i vrahů. Od jeho otevření bylo z vody pod mostem vytaženo na 1600 mrtvých těl! V roce 2008 byla proto 6 metrů pod úrovní mostu natažena nerezová síť.

Jiří Mareček