„Dokud bude ta ďábelská žena naživu, nebude koruna Jejího Veličenstva nikdy zcela v jejích rukou a ani životy jejích věrných služebníků nebudou v bezpečí,“ stěžuje si sir Francis Walsingham, tajemník anglické panovnice Alžběty I. a její hlavní „špion“.

Onou ďábelskou ženou míní skotskou královnu Marii Stuartovnu (1542–1587), která se již 18 let nachází v anglickém zajetí. Během bartolomějské noci v srpnu 1572 katolíci krvavě zúčtovali s hugenoty, francouzskými protestanty.

O 12 let později katolický fanatik zavraždil protestantského vůdce a nizozemského místodržícího Viléma I. Oranžského (1533–1584). I pod vlivem těchto událostí v Evropě začínají angličtí katolíci zvedat hlavy.

V případě převratu by pak na trůn v Londýně dosadili Marii. Walsingham (asi 1532–1590) tuší, že život jeho protestantské velitelky Alžběty I. (1533–1603) je ve velkém ohrožení. Jeho zvědové naštěstí fungují spolehlivě…

Krásný zvěd jako návnada

Díky tomu uvízne ve Walsinghamových sítích v roce 1586 sir Anthony Babington (1561–1586). Navenek se tváří jako protestant, ale potají praktikuje katolickou víru. „Musím odsud,“ plánuje si původně, jak navždy opustí Anglii.

Průvodní dokumenty pro cestu do Paříže mu má obstarat jistý Robert Poley (asi 1568–1602). Babington netuší, že pohledný mladík pracuje po Walsinghama, a naivně do něj vkládá veškerou důvěru.

Podle některých pramenů se do něj dokonce zamiluje a Poley se stane jeho milencem… Každopádně se Babington zaplétá do sítí Walsinghamových intrik.

Poštu ukrývá do špuntů

Marii Stuartovnu v roce 1586 přísně střeží Walsinghamův věrný spolupracovník a přítel sir Amias Paulet (1532–1588) v Chartley v severní Anglii. Zdejší hrad má tu výhodu, že je obehnán vodním příkopem.

S Marií se již dávno nezachází jako se vznešenou zajatkyní. Walsingham instruuje jejího věznitele, aby jí pečlivě kontroloval veškerou poštu.

Nakonec ale on sám stojí za nápadem, že by zajatá královna mohla jako úkryt pro tajné listy, směřující k jejím stoupencům, používat špunty od sudů s pivem, jež se do Chartley dovážejí. Marie nic netuší a v dobré víře se pouští do horečné korespondence.

Hlavním pisatelem listů, jež míří nazpátek do Chartley, se nyní stává Babington.

„Já společně s deseti gentlemany a stovkou následovníků se postaráme o to, abychom vás vyrvali z rukou nepřátel,“ slibuje Marii v dopise ze 7. července 1586. Zároveň ji informuje o chystané invazi Španělů na britské ostrovy a píše o plánu zavraždit Alžbětu I. Marie odpovídá 17. července 1586. Raduje se z nabízené španělské pomoci a schvaluje atentát na anglickou královnu. Tím si de facto sama podepisuje rozsudek smrti…

Povinnosti učinil za dost

Inkriminovaný dopis putuje k Walsinghamovi. Jeho zkušený odborník přes šifry tajný vzkaz rozluští a ještě odstaveček přidává, aby si Babington myslel, že se ho královna ptá na jména jeho kompliců.

Necelá dvacítka mužů v čele s ním je záhy zatčena, souzena pro zradu a nakonec oběšena, utopena a rozčtvrcena. V říjnu 1586 si Walsingham přichází pro Marii Stuartovnu. Královna je postavena před zvláštní soudní tribunál.

Je jí upřeno právo na obhájce, musí se obejít bez svědků. Walsingham místo toho předkládá její dopisy, často zfalšované jeho pomocníkem. „Všechno je to práce monsieur de Walsingham. Chce mě zničit,“ hájí se Marie před soudem.

„Bůh je mi svědkem, že jako soukromá osoba jsem se nedopustil ničeho, co by čestný muž neudělal. A jako státní tajemník ničeho, co by odporovalo mým povinnostem,“ odpovídá zkušený intrikán. Marie Stuartovna je odsouzena k trestu smrti a popravena stětím.