Kraj výborného vína je okouzlující sám o sobě, ovšem stavby v lednicko-valtickém areálu mu dodávají ještě zvláštnější ráz.

Už ve 12. století rod ze Seefeldu vybudoval ve Valticích mohutný hrad, v jehož podhradí přirozeně vzniklo město. Od roku 1387 je oblast spojena s rodem Lichtensteinů.

Tento rod a také architekt Josef Hardmudt udělal z lednicko-valtického areálu to, čím dnes je. Až v roce 1945 bylo panství Benešovými dekrety vyvlastněno státem.

Současnou podobu dala valtického zámku novogotická přestavba ve stylu tudorské gotiky z let 1846-1858, jejímž autorem byl Jiří Wingelmüller.

Část barokního zdiva sice zůstala zachována, ale nový vzhled fasády byl doplněn o řadu přístaveb a nových prvků, jako jsou cimbuří, balkóny, arkýře, komíny a věžičky.

Romantický novogotický vzhled získaly také interiéry s vynikajícími ukázkami bohaté řezbářské výzdoby.

Nepravidelný tvar území Lednicko-valtického areálu zapsaného od roku 1996 na seznam UNESCO o rozloze bezmála 300 km2 hraničí na jihu s Rakouskem, na západě s oblastí Pálava, na severu a na východě tvoří volnou hranici areálu řeka Dyje.

Jeho úpravy vycházely ze zvyklostí uplatňovaných v anglických parcích.

Proto se tu potkává barokní architektura s novogoticky upravenou budovou zámku a drobnými stavbami v romantickém stylu.

Mezi ně patří Skleník, Lovecký zámeček, Minaret, Apollonův chrám, Rybniční zámeček, Nový dvůr, Hraniční zámeček, Chrám Tří Grácií, Janův hrad, Obelisk a Rendes-vous.