Píše se rok 1967. Hvězdný americký boxer Muhammad Ali (1942 – 2016) bojkotuje z důvodu odlišného náboženského přesvědčení snahu amerických úřadů povolat ho do probíhající války ve Vietnamu.

Následkem toho přichází o svůj titul mistra světa v těžké váze a ztrácí boxerskou licenci.

Většina Ameriky i boxerského světa jeho rozhodnutím opovrhuje, ne tak jeho kolega Joe Frazier (1944–2011). Tomu je Aliho odvaha sympatická a veřejně se ho zastává proti jeho odpůrcům.

A když si Ali bez potřebné licence nemá jak obstarat živobytí a v jeho kapsách je prázdno, vnutí mu Frazier i svazek bankovek. V roce 1968 atakuje Frazier boxerský trůn, když přebírá po Alim titul mistra těžké váhy.

Ten však část odborné veřejnosti považuje za neplatný, protože v souboji o něj neměl možnost porazit jeho předchozího majitele.

Navzdory tvrdě vybojovaným, bolestí, krví a potem zaplaceným úspěchům, tak Joe Frazier žije neustále ve stínu svého slavnějšího kolegy. Vymanit se z jeho stopy mu pomůže jediné. Vzájemný souboj. K tomu ale Alimu chybí licence.

Frazier tak nelení a apeluje, kde se dá, aby byl potřebný glejt jeho kolegovi vrácen. Svou prosbu předloží dokonce i samotnému prezidentu USA Richardu Nixonovi (1913–1994).

„Joe, když mu ji vrátím, sundáš ho?“ vzpomíná Frazier na slova prvního muže. „Jo, žádný strachy, povídám. Nixon dodržel slovo a já taky.“

Hulvát Ali

Nejočekávanější zápas v dějinách boxu, který později dostane název Souboj století, je tak konečně možné zorganizovat.

Jakmile je však zápas mezi Alim a Frazierem v roce 1971 ohlášen, zapomíná Ali na vše, co pro něj jeho budoucí soupeř udělal, a jeho předchozí služby mu vrací po svém – sprškou nadávek a rasistických posměšků. Ty jejich přátelství jednou provždy přetínají.

„Je škaredý. Neumí mluvit, neumí boxovat, neumí pracovat nohama a neumí psát básně. On je ten nejhorší negr. Není jako já,“ pouští si před vzájemným měřením sil v ringu Ali pusu na špacír.

Zápas století

Dne 8. března 1971 je newyorská hala Madison Square Garden narvaná k prasknutí. Frazier s Alim se proti sobě staví jako dva rozzuření býci. Legendární bitva končí oproti všem předpokladům.

K údivu většiny osazenstva dostává velkohubý Ali od svého soupeře za vyučenou. Když ho Frazier levým hákem pošle k zemi, stává se nedlouho poté prvním boxerem, který kdy dokázal Muhammada Aliho porazit. Ani po slavném triumfu však nemá klid.

Ali se s nezdarem nedokáže smířit. Zpochybňuje Frazierovo vítězství a vyzývá ho k odvetě. Ta přichází v lednu 1974 a Ali v ní vítězí na body. Rozhodnout o nejlepším boxerovi historie se tak má až v roce 1975 v Manile.

Další provokace

Frazier je v té době již na ústupu ze své dřívější slávy. To Ali je na vrcholu. Po boji s Georgem Foremanem (*1949) v Kongu má zpátky svůj mistrovský pás a pár týdnů před utkáním začíná opět žhavit svá ústa více než kdy dřív.

Přirovnává Fraziera ke gorile a na pomoc svým slovům si dokonce pořídí gumovou figurku lidoopa, se kterou se promenáduje na veřejnosti a demonstruje na ní, jak Joea Fraziera zbije. „Budu opravdovým mistrem, až dostanu tu gorilu v Manile,“ kasá se.

„Posmíval se mi, kochal se a bavil, já ale myslel jen na jedno: na to, jak z něj udělám trhací kalendář,“ vzpomíná později Frazier.

Horor v Manile

Dne 1. října 1975 je jejich vzájemná nenávist dovede ve filipínské metropoli až na samotnou hranici smrti. V obrovském vedru a vlhku do sebe oba tvrdí hoši zuřivě buší od prvního kola, tak, jako by chtěli z toho druhého udělat dobře naklepaný biftek.

Na konci 14. kola vypálí Ali na Fraziera smršť úderů. Ten odpoví rychlými výpady na srdce a ledviny. Gong! Frazier se potácí do svého rohu. Ali dopadá zlomeně na židli.

Další ostrou rundu už si spolu nedají, Frazierův trenér Eddie Futch (1911–2001) z obavy o zdraví svého svěřence proti jeho vůli utkání ukončuje. Ali později přizná, že to samé chtěl udělat i on. Zbitý vítěz po zápase zahrne Fraziera obdivem:

„Je to tvrdý, skvělý boxer! Kdyby mě někdy Bůh povolal do svaté války, chtěl bych ho mít po svém boku. Omlouvám se Frazierovi i jeho rodině za všechny své výroky.“ Fraziera však jeho slova nemohou utěšit. Svého rivala nenávidí do konce svých dnů.