Jsou jich tisíce a jsou si podobné jako kámen kameni. Kreacionisté je milují a při každé příležitosti je vytahují jako důkaz. Zachycují totiž výjevy dokazující, že dávní lidé lovili a možná dokonce domestikovali dinosaury. Tedy, že žili ve stejné době.
„Všechno nejlepší k narozeninám Javie!“ hlaholí v roce 1966 přátelé peruánského lékaře Javiera Cabrery Darqueaye (1924–2001). Mezi dárky je i černý kámen, s rytinou, která mu, amatérskému paleontologovi, připomíná dávno vyhynulou rybu.
Chce zjistit odkud kámen pochází a brzy narazí na další, s ještě podivnějšími rytinami. Jsou na nich lidé, kteří loví dinosaury, jsou jimi požíráni, nebo si dokonce některé osedlali a jezdí na nich jako na koních. Javier je vzrušený jako nikdy předtím.
Má v ruce důkaz, že lidé a dinosauři žili ve stejné době? Hledání podivných kamenů se stává posedlostí. Nashromáždí jich přes 11 000. Lidé na nich provádí transfůze, s pomocí dalekohledů pozorují hvězdy. Má se věda připravit na masivní přepisování historie?
Nadšení kazí všetečné otázky vědců
Gliptolity, jak kameny nazve, se stávají fenoménem. Erich von Däniken (*1935) je považuje za důkaz návštěvy mimozemských civilizací, nadšení jsou kreacionisté, kterým dokonale zapadají do jejich teorií. Kazí jim to jen vědci a skeptici.
Jak je možné, ptají se, že všichni dinosauři patří k těm několika nejoblíbenějším druhům? Proč přes vyspělou kulturu zůstávají rytiny na úrovni neobratných primitivních technik? A jak je možné, že kameny nachází v takovém množství jediný člověk?
Cabrera nakonec pod tlakem přiznává: „Všechny je mám od místního farmáře. Našel je v roce 1961 v nějaké jeskyni, někde v poušti Ocucaje.“
Historické rytiny vyrábí podle comicsů
Do věci se vloží peruánská vláda a zákon postihující huaqueros (vykradači archeologických nalezišť). Farmář Basilo Uschuya je obviněn ze zatajení nálezu a raději se přiznává. „Ty kameny jsem nenašel.
Vyrábím je.“ S pomocí Irmy Gutiérrez de Aparcanové, staré zubařské vrtačky a obrázků z comicsů, učebnic a časopisů. Prý doufali, že přilákají turisty a na kamenech zbohatnou.
Později sice zkouší přiznání zpochybnit, prý šlo jen kličku, aby se vyhnul zatčení za prodej archeologických nálezů, ale nakonec rezignuje. „Jejich výroba je jednodušší, než práce na poli,“ pokrčí rameny a pokračuje v jejich výrobě. Prodává je turistům jako suvenýry.
Objevitel uvízne ve svém poblouznění
Javier Cabrera však odmítá uznat, že se nechal napálit. Vytváří fantastické teorie o gliptolitickém člověku, který je současníkem dinosaurů a když vymírají po pádu obrovského meteoru, prchá ze Země v kosmických lodích, směr Plejády.
Je o své pravdě přesvědčen až do konce života. A není sám. Stále existují tisíce důvěřivců, kteří odmítají fakta i Basilovo přiznání a věří, že kameny jsou knihovnou dávné civilizace. Některé mystifikace mají zkrátka tuhý kořínek.