Už ani plakat nemůže. Zoufalá Anna Savilleová svírá v rukou tělíčko svého dvouročního syna, který včera zemřel. Hlavou se jí přitom honí strašně myšlenky… O pár chvil později už žádnou bolest cítit nebude…

Baron Henry Meux (1770–1841) vlastní v Anglii několik úspěšných pivovarů. Ke konci roku 1809 k nim přibude další, a to pivovar stojící v londýnském okrsku St. Giles.

Jeho roční produkci nový majitel zvýší během dvou let ze 40 000 barelů (barel piva odpovídá v Británii zhruba 164 litrům) na téměř trojnásobek. V říjnu 1814 však právě kvůli tomuto pivovaru Meux málem zbankrotuje a také skončí před soudem.

Toho dne totiž pivo ze St. Giles zaplaví okolí a připraví o život několik lidí.

To je maličkost…

Okolo půl páté odpoledne vyrazí George Crick, skladník pivovaru v St. Giles, na kontrolu téměř sedm metrů vysokých dřevěných kádí, v nichž už několik měsíců kvasí černé pivo.

U jedné si všimne, že z ní upadla více než 300kilogramová železná obruč. Vědu z toho nedělá, vždyť jde o tu nejmenší z celkem 22 obručí, které dřevěnou nádrž drží pohromadě.

A navíc, něco podobného se v poslední době stalo už několikrát a k ničemu hroznému nedošlo. Nakonec mu to ale přece jen nedá, a když dokončí obhlídku skladu, zastaví se za Meuxem.

„To je maličkost, zítra se na to někdo podívá,“ uklidní ho majitel pivovaru a Crick se vrátí do své kanceláře. Je půl šesté, a než odejde domů, chce ještě dodělat pár věcí.

Skříň ji nezachrání

Sotva usedne za stůl, ozve se ze skladu strašlivá rána. Crick na zlomek vteřiny ztuhne a pak rychle vyběhne z kanceláře. Káď s chybějící obručí explodovala. Pivo, které se z ní vyvalilo, poškodí další nádrže do té míry, že i ony praskají.

Mohutná vlna piva proboří zeď skladu, za níž zrovna 14letá Eleanor Cooperová hledala jídlo mezi odpadky. Nebohá dívka nemá nejmenší šanci přežít.

Masa téměř milionu a půl litrů zpěněné tekutiny se vyvalí do přilehlé ulice a zaplavuje desítky sklepních bytů.

V nich naštěstí téměř nikdo není, protože lidé jsou tou dobou ještě na směně ve fabrice – a to včetně dětí, které v tehdejší Anglii běžně musejí pracovat. Anna Savilleová, truchlící nad mrtvým synkem, však pivní apokalypse neunikne. Hledá sice záchranu na skříni, jenže starý dům se jí zřítí na hlavu.

Pivovaru se smrt vyhne

Na místo neštěstí se rychle seběhnou lidé z okolí a z útrob zaplavených domů vytahují otřesené jedince. Anně a několika dalším ženám však už nikdo nepomůže. První odhady hovoří o 20–30 mrtvých. Nakonec si pivní povodeň vyžádá „jen“ osm obětí.

Nejmladší byly tři roky, nejstarší pak 63. V samotném pivovaru jako zázrakem nezahyne nikdo. Už o dva dny později skončí celý případ před soudem. Začínají výslechy svědků a je ohledáno místo činu.

„Šlo o nešťastnou náhodu, způsobenou vyšší mocí,“ zní konečný verdikt. Do vězení tak nikdo nepůjde. Pivovar také nemusí platit žádné odškodné ani pohřeb zesnulých. A Henry Meux navíc dostává zpátky daně, které za znehodnocené pivo předem zaplatil. To ho nejspíš zachrání před bankrotem.

Pivovar v St. Giles tak může fungovat dál a v průběhu 19. století si udržuje postavení mezi největšími londýnskými zařízeními tohoto druhu. Výroba v něm je ukončena v roce 1921, kdy na jeho místě vyrůstá divadlo Dominion.