Léto 1917 tráví desetiletá Frances Griffithsová (1907–1986) v anglické obci Cottingley, která je dnes předměstím Bradfordu. Často si se šestnáctiletou sestřenicí Elsie Wrightovou (1901–1988) hrají v odlehlém koutu zahrady. „Mami, viděly jsme u potoka víly,“ chlubí se občas Frances.

Dospělí se na tím jen usmívají a dívky se rozhodnou dokázat, že mluví pravdu. Elsie si půjčí otcův fotoaparát a zanedlouho se chlubí dvěma fotografiemi s vílami.

Arthur Wright si myslí, že jde o podvrh, jeho manželka Polly však věří, že jsou autentické.

Fotografie nejsou montáž tvrdí odborníci

Právě díky Polly se snímky dostávají na veřejnost, když je v roce 1919 ukáže na setkání Theosofické společnosti v Bradfordu. Vedoucí spolku Edward Gardner (1892–1969) si vyžádá negativy a pošle je k analýze odborníkovi na fotografii.

„Ani jeden z negativů nebyl upraven, nejedná se o fotomontáž,“ dosvědčí Harold Snelling, ale netvrdí, že jde o skutečné víly.

O fotografie se zajímá také slavný spisovatel a spiritualista Sir Arthur Conan Doyle (1859–1930), který píše článek o vílách pro The Strand Magazine. Nechá udělat nový posudek u expertů společnosti Kodak.

Ti sice stopy po úpravách také nenajdou, ale prohlásí: „Jelikož to nemohou být víly, musejí být fotografie nějak zmanipulovány.“  Experti firmy Ilford snímky rovnou odmítnou jako podvrh.

Víly se objeví jen když jsou dívky samy

Doylovi stačí potvrzení, že nejde o fotomontáž, Garner však chce mít jistotu. Dává dívkám dva fotoaparáty s předem označenými deskami a žádá o další fotky. „Ale ony se neukáží když je vás tu tolik,“ tvrdí Frances a Elsie žádá:

„Musíte odejít a nechat nás tu samotné.“ Postupně všechny desky exponují a na třech se skutečně objeví víly. Doyle o nich nadšeně přednáší v Anglii i v Austrálii, noviny s jeho článkem doplněným fotografiemi je okamžitě rozebrán.

„Uznání jejich existence otřese materialistickým světonázorem dvacátého století,“ jásá. Mnohé snímky přesvědčí, objeví se však i pochyby: „Mají až podezřele módní účesy. Vypadají jako víly z dětských knih.“

Mlčely, aby neztrapnily slavného spisovatele

Elsie a Frances jsou povykem kolem fotografií unavené. Stáhnou se do pozadí, už se o vílách bavit nechtějí. Vyrostou, vdají se a odstěhují do zahraničí.

Teprve když v roce 1983 renomovaný expert Geoffrey Crawley (1926–2010) důkladnou analýzou fotografie s platností odhalí jako podfuk, Elsie a Frances konečně kápnou božskou.

Elsie obkreslila víly z populární dětské knížky Princess Mary’s Gift Book a pak je vystřižené naaranžovaly a upevnily pomocí špendlíků. „Byla to jen hra, jenže pan Doyle jim uvěřil. Mohly dvě vesnické holky ponížit slavného spisovatele?“ ptá se Elsie a dodává:

„Nemohly. A tak jsme musely mlčet.“