Zahradou nevelké vily stojící za branami města Říma se rozléhá tichý naříkavý pláč. „Jak všestranný umělec to ve mně hyne,“ rozněžňuje se sám nad sebou římský císař Nero (37–68 n. l.). V patách mu jsou členové pretoriánské gardy, kteří ho mají zajmout.

Senát nechvalně proslulého imperátora krátce před tím prohlásil za nepřítele státu a odsoudil k trestu smrti. Než aby se Nero nechal veřejně potupit, vytáhne dýku a vrazí si ji do krku. Většina Římanů si přitom po jeho smrti zhluboka oddechne. Nero totiž patřil mezi nejzvrhlejší panovníky všech dob.

Svou matku se pokusil 6krát zavraždit, než se mu to povedlo, těhotnou manželku zase ukopal k smrti. Podle některých historiků je to právě on, kdo nechal zapálit Řím, aby si v jeho centru mohl postavit honosný palác!

Je mu na chlup podobný

Na počátku roku 69 se v Řecku objevuje jakýsi muž, který o sobě začíná tvrdit, že je císařem Neronem. „Podařilo se mi uprchnout před krvelačnými pretoriány a odplout za vámi, mými věrnými,“ říká muž a shromažďuje kolem sebe zástup důvěřivců.

Bývalému císaři je totiž nesmírně podobný. Nero to však rozhodně není. „Šlo buď o uprchlého otroka, nebo o italského propuštěnce,“ myslí si historik Tacitus (asi 56–117 n. l.).

Živí se jako pirát

Nový římský císař Servius Sulpucius Galba (24–69 n. l.) sedí za stolem a usilovně přemýšlí. Právě byl informován o tom, že se v Řecku objevil muž tvrdící o sobě, že je císař Nero.

Galba proto napíše správci maloasijských provincií Calpurniu Asprenatovi, aby ho „jednou provždy onoho problému zbavil.“

Falešný Nero totiž nelení a hledá podporu, kde se dá. Přistává se svojí lodí v dnešním Turecku a verbuje další vojáky. Pak rychle zvedá kotvy a míří na Kykladské ostrovy, kde se živí jako pirát. Asprenas za ním proto vysílá část své flotily.

Podvodník je záhy zajat a popraven! Jeho hlavu pak pro výstrahu ostatním nechá vystavit v několika maloasijských městech, než ji odešle do Říma.