Rok 250 000 let př. n. l. neandrtálec se právě vrací domů z lovu v Bečově nedaleko dnešního města Most.

Těší se, že si doma konečně trochu odpočine. Odhrne kůži, zavěšenou na obrovské křemencové desce, a zaleze dovnitř své primitivní „garsonky“.

Spokojeně si sedne na svoji „židli.“ Je to sice jenom plochý kámen, ale unavenému lovci bohatě stačí. Konečně má chvíli klidu, ale pronásleduje ho hlad. Hlasitě mu kručí v břiše.

Naštěstí ulovil jelena, a tak se může najíst a vytvořit si i zásoby na horší časy. Proto vzápětí bere do ruky pěstní klín (kámen ve tvaru kapky různé velikosti, opracovaný na obou stranách – pozn. red.) a začne s ním porcovat ulovenou zvěř. Rozčtvrcené maso opéká nad ohništěm.

Pohodlná klubovka i první švýcarský nožík na světě

Zavrtí se na svém sedátku (kdyby měl dokonalejší nástroje jako třeba metr a mohl svůj nábytek změřit, zjistil by, že je široký 50 cm, dlouhý 36 cm a vysoký 10 cm).

Moc pohodlné posezení to zrovna není, ve srovnání s dnešními pokojovými sedačkami potahovanými kůží by obstálo jenom velice těžko, pro něj je to ale po náročném dni příjemný komfort.

Olízne se a čeká, až večeře bude hotová. Jeho kuchyň je jednoduchá, tvoří ji prosté ohniště, které ovšem úplně stačí k přípravě jídla. Jediným nástrojem, s nímž zvládne připravit úplně všechno je pěstní klín.

„Je to první model dnešního univerzálního švýcarského nožíku,“ tvrdí bez nadsázky odborníci z České společnosti archeologické.

Pračlověk, žijící ve starší době kamenné (před cca 1,8 miliony – 40 000 lety) s jeho pomocí dokáže řezat, škrábat i sekat, pěstní klín je tedy doopravdy multifunkční!

Ponorný vařič á la paleolit

Největší z pěstních klínů ve střední Evropě, úctyhodný 44 kilový obr, se našel právě v Bečově v Čechách. Vědci ale zatím ještě nepřišli na to, proč předchůdci lidí vyráběli tak velké nástroje, že je ani nebylo možné vzít do jedné ruky.

Domnívají se, že možná sloužily jako učební nástroj. Na velkých kamenech se pralidé naučili techniku jejich osekávání a menší už potom hravě zvládli. Neandrtálci si umí poradit i s vařením.

Archeologové ve zdejší oblasti našli i křemencové balvany s průměrem 30 – 40 centimetrů, na které podle dochovaných stop určitě působilo teplo.

Myslí si proto, že sloužily jako „ponorný vařič.“ Dávní předchůdci lidí je rozžhavili v ohni a potom hodili do kožených měchů plných vody.

Díky tomu si mohli maso z ulovených zvířat (třeba právě z jelenů, jejichž rozlámané kosti našli vědci na podlaze „chaty“ – pozn. red.) také uvařit.

Je to skoro zadarmo!

Pozůstatky neandrtálcova bytu objevuje ve 2. polovině 60. let 20. století v okolí Mostu pod převisem na Písečném vrchu český archeolog PhDr. Jan Fridrich (1938 – 2007), neúnavný propagátor paleolitických dějin.

Fridrich uvádí, že zdejší místa jsou „ jakýmsi paleolitickým edenem (rájem).“ Dodává ještě:

„Ukazuje se, že i u nás v Čechách jsou oblasti, které se bohatstvím nálezů vyrovnají některým oblastem Francie (Saint Acheul v severní Francii, cca 37 km od Amiensu) nebo severní Afriky).“ Obydlí, ukryté pod křemencovou deskou, tvoří oválná jáma zahloubená asi 75 cm pod povrch.

Ochranné „zdi“ vybudovali pralidé z kůlů, krytých zvířecími kůžemi, které zatížili kameny. Zvenku byt měří 6,6 x 4,25 m, vevnitř 4,8 m x 3,5 m. Plocha o rozměrech 16 m2 se směle vyrovná dnešní garsonce, i když hodně malinké. Nechybí tu ani „postel“ z kůží.

Dávné předchůdce lidí ale na rozdíl od současnosti nestálo její zbudování kromě námahy téměř nic.