Leží na sluncem zalité floridské pláži. Napůl žena, napůl ryba. Třpytivými zrzavými vlasy povlává vítr, ploutev se avšak nehýbe. Mořská panna. Mrtvá.  

Její fotografie obletí svět a mnozí se s nedůvěrou ptají „Mohla by být pravá?“ Mozek nevěří, ale něco uvnitř by chtělo. Vždyť záhadné bytosti obývající mořské hlubiny a námořnické legendy fascinují svět už po staletí.

Tím, kdo vám může odpovědět je americký sochař Juan Cabana (*1963).

Sochy z mrtvých zvířat

Mořské panny totiž pocházejí z jeho ateliéru ve městě Tampa. Nejsou to žádné jemné pohádkové krásky a spíše než disneyovskou Arielu připomínají filmového netvora z Černé laguny. Děsivé, bizarní, ale současně fascinující.

Vznikají preparováním mrtvých zvířat a propojováním jejich částí. Cabana přitom využívá nejen zvířecí kůže, kosti a rybí ploutve, ale také řadu dalších materiálů, od plastů po ocel.

Zatímco vhodné rybí součástky hledá u místních rybářů, další zvířecí části, třeba lebky a končetiny paviánů, si nechává posílat z Afriky.

„Většinou začínám replikou kostry, ať už lidské nebo zvířecí, na které pak vytvářím kompletní bytost,“ prozrazuje Cabana, ale do podrobností se příliš pouštět nehodlá.

Nechce aby byly krásné

Výsledek určitě nevyhoví vkusu každého, protože zatímco jedni mluví o kontroverzní sochařské technice za hranicí vkusu, druhé fascinuje. „Kdybych je dělal krásné, bylo by to kýčovité,“ říká sochař a dodává: „Nechci aby to byly barbíny.

Chci, aby byly tak skutečné, jak jen je to možné.“ V tomto ohledu bezpochyby uspěl, jak dokazuje záplava e–mailů z celého světa, které se ptají jestli fotografie na jeho webu jsou opravdu autentické mořské panny a příšery.

Možná je to i proto, že o svých výtvorech mluví jako o nálezech a ke každé soše přidává krátký fiktivní příběh o okolnostech objevení, často doplený fotografiemi nebo videem. „Je to součást díla a věřím, že mu to dodává atmosféru,“ říká.

„Nesnažím se lidi oklamat. Spíš pobavit. A většina určitě chápe, že ty příběhy jsou jen žertíky na oživení.“

Inspiruje se v aukční síňi

Svá díla prezentuje jako seamystery (záhady moře) a často je prodává přes americkou internetovou aukční síň eBay. Možná i proto, že právě tady to v roce 2001 vlastně všechno začalo.

Tehdy při „brouzdání“ vystavenými předměty narazil na starožitnou japonskou mořskou pannu ze dřeva a papíru, vyrobenou před stovkami let. Byl nadšený:

„Okamžitě jsem věděl, že to je přesně to co chci dělat sám.“ Testuje materiály, upravuje postupy, experimentuje. Tak dlouho dokud není spokojen s výsledkem, který musí působit zcela přirozeným dojmem.

Důkazem dokonalosti je i fakt, že jejich fotografie jsou často na internetu různými kryptozoology prezentovány jako důkaz jejich skutečné existence. Několikrát se také objeví na titulní stránce zábavného týdeníku Weekly World News.

S palcovými titulky jako Mořská panna chycena v jižním Pacifiku nebo Ryba má lidskou tvář.

Mořská panna vyjde na 200 000 korun

O zákazníky nemá Juan Cabana nouzi, přestože jeho díla nejsou nejlevnější. Například dvoumetrová socha nazvaná Nerina se prodá v přepočtu za 200 000 korun, Nereus, ryba s lidskou hlavou za 40 000 korun.

A přestože je v současnosti známý stejně jako jeho dílo, dodnes mu chodí stovky dopisů, které kladou stále stejnou otázku: „Jsou mořské panny skutečné?“ Na tu Cabana s úsměvem odpovídá: „Kdo ví?

Ty mé jsou skutečné v tom smyslu, že jsou vyrobeny ze skutečných rybích kostí, kůží a ploutví.“