Ač se zásoby ropy ukryté pod zemí pomalu vyčerpávají, automobiloví výrobci na ně zatím stále spoléhají nejvíce. Výsledný produkt nezbytný pro pohon vozu pak na řidiče čeká na benzínových stanicích.

Každý motorista ví, že jakmile mu na kontrolním panelu začne blikat výstražné světýlko, znamená to jediné – jeho miláčkovi dochází šťáva a je nutné urychleně navštívit benzinovou pumpu.

Historie benzinových pump se datuje od roku 1885. Tehdy dva Američané Sylvan F. Browser a Jake Gumper zkonstruovali první příruční benzinovou pumpu.

Její princip byl jednoduchý – byla přidělána na sud, odkud se petrolej či benzin odčerpávaly.

Bezpečnostní důvody vedly dalšího Američana Johna Tokheima  k tomu, že nádrž s benzinem umístil pod zem. To stalo v roce 1898 a o tři roky později Tokheim založil i firmu, která se výrobou benzinových pump zabývala.

Tokheimovo zařízení bylo stále v mnoha ohledech velmi jednoduché. Nedalo se například přesně odhadnout, kolik benzinu pumpa vyčerpala. Až v roce 1916 se na čerpadlových stanicích objevuje odměrné zařízení.

Ciferník, který dokázal počítat litry benzinu, se na pumpách objevuje v roce 1925. Zhruba v té době spatřují světlo světa pumpy na elektrický pohon.

V roce 1934 přichází společnost Waine Pump Company s dalším zlepšením – motorista na ciferníku pumpy může sledovat nejen litry odčerpaného benzinu, ale i jeho cenu.

První pokusy se samoobsluhou na čerpadlových stanicích proběhly ve 30. letech dvacátého století, ale k masovému rozšíření tohoto systému došlo až o čtyřicet let později.

Dnes jsou pumpy vybaveny moderní elektronikou a přijímají nejen papírové peníze, ale pochopitelně i platební karty.