„Jde o vážný a stále narůstající problém. Odolnost proti antibiotikům se stává fenoménem medicíny 21. století,“ soudí anglický mikrobiolog Graham Beards (*1952). Do dvou vět tak shrne největší obavu vědců: „Co když léčiva přestanou fungovat?“ Jak by se něco takového mohlo stát?

Bakterie vystavené působení jedněch či více druhů antibiotik si mohou učinit rezistenci. Takové jsou pak považovány za lékově odolné (multidrug resistant, MDR). Říká se jim „super bugs“, tedy „super štěnice“.

Nejde o dramatické scénáře z budoucnosti, super bugs existují již dnes. A s pravděpodobností až 50:50 máte jednoho v sobě i vy! Jmenuje se zlatý stafylokok (Staphylococcus aureus) . Jde o bakterii, která vyvolává choroby dýchacích cest nebo kožní infekce. Ty mohou přerůst až v otravu krve, septický šok a postupné selhání orgánů!

U třetiny lidí je přirozenou součástí kožní mikroflóry. Stejně velká část lidstva ho má na sliznicích. Pokud se častěji ochomýtáte v nemocnici, šance, že máte zlatého stafylokoka, je jedna ku jedné. Většině populace totiž stafylokok neškodí.

Pokud se ale z nenápadného návštěvníka promění v útočníka, může jít o krk. 90 procent stafylokoků se běžnému penicilinu může vysmát. Nemá na něj žádný účinek.

Naštěstí máme řadu moderních a účinnějších antibiotik. Jenže i na ty si stafylokok postupně pěstuje odolnost!

Tenhle nepřítel, který na vás může číhat také v salámech, vepřovém mase, ale také v bramborovém salátu, pečivu plněném pudinkem nebo zmrzlině, přežije i poměrně silné léky jako tetracyklin, streptomycin či chloramfenikol!

Zatím naštěstí fungují léčiva, nad kterými si laik zlomí jazyk: glykopeptidy vankomycin a teikoplanin či syntetický oxazolidinon linezolid.

Pseudomonas aeruginosa je docela běžná bakterie, na kterou narazíte v půdě, vodě, ale často i na rukou. Coby patogen, tedy choroboplodný zárodek, dokáže znepříjemnit život zánětem močových cest nebo středního ucha.

Krom toho, že vylučuje jedovaté toxiny, stojí v centru pozornosti současné vědy. Proti antibiotikům si vypěstovala také obdivuhodnou rezistenci. Při mnohonásobném zvětšení vypadá jako náhrdelník.

Jde o plazmid, malou kruhovou molekulu deoxyribonukleové kyseliny (DNA), která je schopná replikace. Právě v ní tkví pravděpodobně kouzlo vybudované rezistence na antibiotika. Geny se totiž převádí společně s replikací plazmidů.

A samozřejmě, přežijí ty nejlépe vyvinuté – tedy ty, kterým jsou naše léky k smíchu.