Psalo se 5. prosince 1952, když se Londýn probudil do velmi tragického dne. V hutné a páchnoucí mlze zahaleného dne. Proč se té události dodnes říká Velký smog?

Londýn byl v 50. letech kontroverzním městem. Elektrické tramvaje, které byly dlouho považovány za symbol pokroku veřejné dopravy, se ukázaly jako drahé, a tak je vedení města nahradilo dnes známými autobusy. Jenže to se ukázalo jako osudové.

Na konci listopadu přišlo prudké ochlazení a nejen naftové motory autobusů, ale i domácnosti začaly masivně zatápět. Katastrofa byla na spadnutí.

Smrt v mlze

Nad Londýnem se usadila inverze, která zadržela zplodiny v ulicích. Město se probudilo do smogové mlhy, ve které nebylo vidět dál než na 1,5 metru. Lidé začali pokašlávat, mnozí zkolabovali.

Mezi 6. a 12. prosincem zažily nemocnice nevídaný nápor, lidé neměli vycházet, utomobily nesměly do ulic. Už bylo ale pozdě. Dodnes se má za to, že na následky smogu zemřelo kolem 12 tisíc lidí, dalších 100 tisíc mělo vážné zdravotní problémy.

Začátek změn

Velký smog se stal symbolem změny. Londýn zavedl jako první město na světě pravidelné předpovědi počasí, začaly se kontrolovat vypouštěné emise a zakázalo se spalování nejméně kvalitního uhlí a odpadků, které stále častěji nahrazoval plyn. Poučili jsme se?

Při pohledu například na některé čínské aglomerace je nutno si přiznat: Rozhodně ne dost.