„Dáte si kalíšek vodky?“ ptá se Voloďa, který také cestuje Transibiřskou magistrálou. „Musíte ochutnat,“ nabízejí cestující jeden přes druhého své delikatesy. Láhev vodky putuje z ruky do ruky. Člověk se musí vzdát trochu toho svého soukromí. Jinak to ostatně ani nejde.

Legendární vlak Rossija odjíždí z Jaroslavského nádraží v Moskvě pravidelně už od roku 1903. Odjezd je přesně ve 21:25 hodin a před vámi je 9288 kilometrů.

Na cestě po Transsibiřské magistrále do konečné stanice ve Vladivostoku strávíte téměř 150 hodin ( něco přes šest dní a nocí). Překročíte 16 velkých řek, projedete 89 městy a uvidíte zblízka i nejhlubší jezero světa – Bajkal. Tak rychle nasedat, odjíždíme!

Každý vagón má svou „děžurnou“ a ta se stará o úklid, pečuje o „kipjatok“, to je samovar, ze kterého vždy teče vařící pitná voda, takže si můžete kdykoli udělat čaj.

Během zastávek jsou vozy doslova obleženy prodavači, kteří za velmi malou částku nabízejí všechno možné. Snaží se i prostitutky, ale milicionáři v civilu jsou neúprosní. V Irkutsku začíná velký byznys.

Do vagónů vniknou prodavači „všeho“, ochranka je raněna totální slepotou. Vlak se průběžně mění na noclehárnu, tržiště, restauraci.

Pátý den už pomalu nevíte, jestli je ráno nebo večer. Cestovní únava zmáhá každého. Najednou vlak nečekaně zastaví. Jsme u cíle cesty. Přesně v 23.23 moskevského času a 6.23 vladivostockého, dorazí Rossija na minutu přesně na nádraží ve Vladivostoku.