Na italských tarocchini, francouzském tarot nebo českých tarokách mnoho kouzelného nenajdeme. Tarotové karty, s nimiž se hrají, nabírají sílu až v rukou esoteriků, mystiků a čarodějů.
Jejich využití je stejně proměnlivé jako variace balíčku – někteří podle nich vykládají budoucnost, jiní věří, že představují bránu do lidského nevědomí. A jiní je zamíchají, rozdají a zahrají si kanastu.
Ve zšeřelé místnosti sedí podivná ženština ověšená prsteny, vzduch prosycuje těžká vůně kadidla a na blízké komodě odpočívá černá kočka. Jedna po druhé přistávají na stůl z balíčku pestré karty. Věštkyně se zazubí kovovým úsměvem. Přišel čas číst budoucnost…
Z islámských zemí
První hrací karty přicházejí do Evropy na konci 14. století z blízkého východu, pravděpodobně z Mamlúckého sultanátu v Egyptě, kam se předtím v průběhu staletí rozšiřují z až daleké Číny. Od současných kanastových hracích karet se příliš neliší.
Také obsahují čtyři různé barvy (namísto piků, kárů, srdcí a křížů jde však o meče, hole, poháry a disky) s číselnou řadou od jedné do deseti.
Na ně navazují spodobněními krále, královny a kluka (v původním balíčku je navíc ještě rytíř a v některých variantách jsou král a páže nahrazeni princem a princeznou), doplněné jedním žolíkem na balíček. Taroty, zvané také trionfi (ital.
trumfy), vznikají nejspíše v polovině 15. století na severu Itálie, v okolí Milána, Ferrary a Boloně, když je ke klasickému balíčku 56 karet přidána nová sada 22 obrázkových trumfů.
První doloženou zmínku nacházíme v dopise milánského vévody Filippa Marii Viscontiho (1392-1447) z roku 1440, v němž si objednává několik balíčků „trumfů“ pro speciální příležitost.
Karty se posléze rozšiřují do zbytku Evropy a nabírají na popularitě především ve Francii.
Zábava a okultismus
Konotaci tajemna tarotové karty získávají až mnohem později, zhruba v druhé polovině století 18. Do té doby jsou používány především k hazardu a zábavě, neboť původní italská hra trionfi, pro kterou jsou určeny, je charakterem a pravidly poměrně podobná bridži.
Jejich největší rozšíření probíhá s příchodem deskotiskové verze v polovině 15. století, do té doby jsou kresleny ručně, díky čemuž jsou velice nákladné. Spolu s expanzí se začínají pozvolna objevovat variace balíčku.
Každý umělec, který dostane karty do rukou, k vyobrazením něco přidá nebo na něm něco upraví. Tento trend se ještě znásobí ve chvíli, kdy se taroty ocitnou v hledáčku okultistů.
Známý anglický mág, mystik a básník Aleister Crowley (1875-1947) vytváří například tzv. Thothův balíček založený na egyptské mytologii a hermetickém učení.
V zásadě platí, že v současnosti existuje tolik variací, kolik je esoterických hnutí a spolků. Nalezli bychom balíčky wiccanské, buddhistické, toltécké nebo i společnosti kočičích lidí a fanoušků Hello Kitty nebo seriálu Star Trek.
Nejrozšířenější (hlavně v USA) je balíček Rider-Waite, považovaný také za uživatelsky nejpřívětivější. Po celém světě dnes koluje bezmála 1300 variant původní sady a jejich počet neustále narůstá. Existují nicméně i tací, kteří řekli dost.
Ke kořenům
Jedním z nich je ve Francii žijící režisér artových filmů, básník, spisovatel, zakladatel psychomagické metody a vykladač tarotu Alejandro Jodorowsky (*1929).
Tento dřívější vášnivý sběratel exotických tarotových balíčků původem z Chille se stává svého druhu puristou po svém setkání s André Bretonem (1896-1966). „Řekl mi, že jediný dobrý tarot je ten Marseilleský,“ vzpomíná Jodorowsky.
„Protože je nejstarší a nejčistší, s jasnými, univerzálními spodobněními.“ Ani po extenzivním několikaletém pátrání se mu však kompletní balíček najít nepodaří.
Kontaktuje tedy potomky rodiny Camoinů, která stojí za původním designem karet a spolu s nimi ho restauruje do někdejší podoby.
Na svých seminářích, které pořádá v Paříži vždy jednou do měsíce, používá ke svým diagnostickým metodám vycházejícím z genealogie právě Marseilleský tarot. Snahy o věštění budoucnosti z karet ale striktně odsuzuje.
„Když tvrdíte, že někomu vykládáte budoucnost, zároveň ho tím indoktrinujete k jejímu hledání,“ vysvětluje. „Takový výklad se stává sebenaplňujícím se proroctvím, což je k ničemu.
Tarot dokáže odhalit skutečnost o člověku, o jeho přítomnosti a problémech a ukázat mu, jaký je v realitě a co může udělat, aby si dokázal pomoci.“
Vyložení významů
Běžný balíček tarotu tvoří celkem 78 karet, z toho 56 Malých a 22 Velkých arkán, která se navzájem doplňují.
Velká arkána zahrnují karty s alegorickými obrazy jako Čaroděj, Věž, Slunce, Hvězdy, Papežka, Viselec, Vůz či Ďábel a jsou číslované od 1 do 21. Karta Blázna nebo Šaška žádné číslo nemá a je považována za nultou kartu začátku.
Druhy výkladů mohou být různé, stejně jako počet vykládaných karet.
Osoba, které se má výklad týkat, obyčejně sama balíček zamíchá a vytáhne požadovaný počet karet, které jsou následně naaranžovány do určitého obrazce neboli schématu (typický je například keltský kříž tvořený deseti listy).
Karty působí v párech a záleží i na jejich orientaci (jakožto jednohlavé mohou být vyloženy i vzhůru nohama). Každá pozice má svůj vlastní význam v závislosti na použitém typu schématu.
K výkladu postačí většinou sada Velkých arkán, z nichž nese svůj specifický význam, proměnlivý v kombinaci s ostatními. Kupříkladu zvláštní karta Smrti, která je ve starších verzích bezejmenná, znamená jak konec, tak i přechod či změnu.
Blázen zase kromě inherentního šaškovství reprezentuje i počátek, spontánnost nebo víru. V konečném důsledku záleží vždy na přístupu a zkušenosti vykládajícího a jeho schopnosti objevující se symboly věrohodně rozklíčovat a interpretovat.
„Tarot je posvátný,“ uzavírá Jodorowsky, který si s sebou na svých cestách nikdy nezapomíná balíček 22 Velkých arkán.
„Ale nesmíte zapomínat, že je to celé hra.“ Především na člověku záleží, jestli bude pokládat tarot za nástroj výkladu nepříčinných událostí v životě, které Jodorowsky nazývá Tancem reality, anebo jen za náhodu a sadu obrázků, pro které by ta dříve zmíněná kanasta byla zdaleka nejlepším využitím.