„Chudák starouš Jack umírá. Ach Bože, nenechávej ho zemřít!“ vzlykne Nixon. Právě se dozvěděl, že Kennedy bojuje v nemocnici o život. Kdyby tušil, jak jejich přátelství skončí, možná by takový strach neměl…

„Poslouchejte ho. Ten to má srovnané!“ říkává lidem J. F. Kennedy (1917–1963) krátce po vstupu do politiky o Richardu Nixonovi (1913–1994).

Jejich cesty se protnou v roce 1947 v Kongresu Spojených států amerických, kam jsou oba zvoleni. A třebaže je Kennedy demokrat a Nixon republikán, navážou spolu srdečný vztah a jejich politické souboje se řadu let odehrávají více méně v přátelském duchu…

Špinavý prolhaný parchant

V listopadu 1954 čeká Kennedyho operace zad, při níž málem zemře. Nixon to tehdy nese velmi těžce. O šest let později je však jejich přátelství definitivně v troskách. Blíží se rok 1960 a s ním i další prezidentské volby. Kdo vyhraje: Nixon, nebo Kennedy?

V tvrdé kampani si ani jeden z nich nebere servítky. „I v soukromí jako by se v sobě snažil Kennedy probudit co největší averzi vůči svému oponentovi.

Před jedním přítelem se vyjádřil, že Nixon je špinavý prolhaný parchant a nebezpečný chlap,“ píše současný americký autor Joseph Cummins.

Důležitý je první dojem

Kennedy spoléhá ještě na jeden triumf – na osobní kouzlo. To mu přinese důležité body především v září 1960, kdy se utká s Nixonem v první (odehrávala se v Chicagu) z celkem čtyř debat, kterou vůbec poprvé v historii přenáší televize.

„Děkuji, nechci,“ odmítne, když se ho před zahájením zeptají, jestli chce udělat make-up. A Nixon se zachová stejně, což se ukáže jako velká chyba. 70 milionů lidí totiž na obrazovce uvidí hezkého a opáleného Kennedyho a vedle něj bledého a zpoceného Nixona. O vítězi je rozhodnuto…

Volili i mrtví?

Nixon volby nakonec opravdu prohraje, i když jen těsně. Záhy se však objeví spekulace, že mu bylo vítězství uloupeno.

„Existují zprávy o volebních podvodech v Texasu, domově Kennedyho kandidáta na viceprezidenta Lyndona Johnsona, kde volili mrtví, kde převažovaly telefonické registrace a asi 10 000 voličů bylo možná podplaceno, aby volili Kennedyho,“ uvádí jeden z důvodů těchto pochybností Cummins.

Nixon však o přepočítání hlasů nepožádá. A tisku v zájmu národní jednoty řekne, že „prezidentství Spojených států nikdo neukradl“. V hloubi duše však cítí velkou křivdu.