Princezna Anna Uherská, dcera zemřelého uherského krále Bély IV., prchá v roce 1270 ze své vlasti. Její bratr Štěpán V. ji nenávidí, protože se stala Bélovým oblíbencem a otec odkázal trůn právě jí. Anně proto nezbývá než před bratrovým hněvem utéct.

Naštěstí má princezna Anna Uherská (1226/1227–kolem r. 1274) kam jít, protože český král Přemysl Otakar II. (kolem r. 1233–1278) si vzal za manželku její dceru Kunhutu Uherskou (1245 – 1285).

Když narychlo balí svá zavazadla do Čech, do jedné z truhlic uloží i svatoštěpánskou korunu a ostatní korunovační klenoty. Neukradla je.

Svěřil jí je už Béla IV. (1206 – 1270), protože měl strach, že se jich zmocní Štěpán V. (před r. 1239–1272).

Mezi otcem a synem v posledních letech Bélova života probíhaly tuhé boje, starému králi se totiž nechtělo pustit svého potomka ke spoluvládě. Po otcově skonu Štěpánova nenávist vůči sestře ještě vzroste.

Koruna se domů nevrací

Přemysl Otakar II. pak vede s novým uherským panovníkem mírová jednání, stvrzená smlouvou z července 1271. Podle ní se Štěpán vzdává královských insignií. Listina uvádí, že „koruna, meč, sedlo, zlaté šperky, nádobí a poklady,“ budou v Čechách.

O navrácení uherských klenotů se již v roce 1276 snaží římský král Rudolf I. Habsburský (1218–1291). Neúspěšně.

Klenotů a uherského trůnu se v roce 1305 vzdává český král Václav III. (1289–1306) ve prospěch bavorského vévody Oty III. (1261–1312), který se stává uherským králem.

Poté se na nějaký čas ocitají dokonce v rukou sedmihradského vévody Ladislava, který Otu zajme. Zpátky do Uher se natrvalo dostanou až za vlády Zikmunda Lucemburského (1368–1437).

Ukradne klenot pro syna

 „Musíte korunu sebrat a zmizet s ní,“ přikazuje prý Alžběta (1409–1442), matka budoucího uherského a českého krále Ladislava Pohrobka (1440 – 1457), krátce před svou smrtí své dvorní dámě Heleně Kottannerové.

„Přivezte ji do Komárna,“ osnuje svůj plán. Chce pro svého maličkého syna získat uherskou korunu a neváhá kvůli tomu použít klidně i násilí.  Cestou ale dochází k poškození koruny a ta má prý od té doby kříž nakřivo.

Jenže křížek na koruně přibyl až po roce 1551 (tehdy už korunu drží Habsburkové jako uherští králové), takže tato verze pravdivá nebude.

Talisman na hrudníku

Existují ale i jiné příběhy. Vypráví například, že k ohnutí křížku došlo při transportu koruny do bezpečí před Tatary nebo Turky. A do třetice je prý na vině uherská královna Isabela Jagellonská (1519–1559).

Ta údajně nechává křížek ulomit jako dárek svému synovi Janovi II. Zikmundovi Zápolskému (1540–1571), jenž ho nosí jako talisman na hrudi. Po jeho smrti se kříž vrací tam, kde má být, ovšem přidělají ho nakřivo.