Zbožňovaný i nenáviděný, inspirující i odmítaný. Badatel, který se vedle Einsteina, Newtona či Galilea stal jedním ze symbolů vědy. Takový byl příborský rodák Sigmund Freud.

Temná zákoutí duše a taje lidské sexuality byly Freudovým středobodem zájmu. V puritánské společnosti přelomu 19. a 20. století jeho přístup samozřejmě vzbudil pozdvižení.

Nicméně byť jsou některé jeho přístupy dnes již překonané, stále zůstává společně se svými žáky Jungem a Adlerem jednou z nejdůležitějších postav dějin psychologie.

Pýcha i bohatství

Sigmund Freud strávil v českých zemích jen první tři roky svého života. Narodil se v severomoravském Příboře 6. května 1856 do rodiny židovského obchodníka s textilem.

Záhy se s rodiči přestěhoval do Vídně, kde vystudoval nejdříve gymnázium a poté i lékařskou univerzitu, přestože původně chtěl na práva. Medicíně se poté věnoval i v praxi, mnohem více jej však lákal nově se rozvíjející obor zvaný psychiatrie.

Zvláště jej zajímalo nevědomí, ona těžko přístupná a dosud neprobádaná část lidské osobnosti. U svých pacientů praktikoval léčbu pomocí hypnózy, mimo jiné se snažil dopátrat příčin hysterie. Nějakou dobu pobyl ve Francii a v roce 1886 se vrátil do Vídně.

Zde se oženil s Martou Bernaysovou, se kterou měl později tři dcery a tři syny. Freud byl na své děti patřičně pyšný a považoval je „za svou pýchu a své bohatství.“

Trhání zubů nepomáhá

Zásadní úlohu v jeho práci sehrál případ Anny O. Alespoň tak tituloval tuto pacientku ve svých poznámkách a pozdějších studiích. Ve skutečnosti šlo o bojovnici za ženská práva Berthu Pappenheimovou (1859–1936).

Ta navštěvovala psychiatrickou ordinaci Freudova přítele Josefa Breuera (1842–1925). Trpěla těžkou hysterií, způsobenou fyzickým i psychickým vypětím, když se starala o svého nemocného otce.

Jiným případem, který vedl ke vzniku psychoanalýzy, byl ten, který se týkal Anny von Liebenové.  Tato manželka bohatého bankéře měla záchvaty zuřivosti a její rodina se ji snažila léčit všemi možnými i nemožnými způsoby.

Anna prošla elektroléčbou, konzumovala hašiš, ba dokonce jí byly vytrhány zuby, přičemž kořeny v dásni zůstaly. „Tento krutý zásah nepřinesl žádný trvalý důsledek. V té době Anna zuřila celé měsíce bez přestání,“ zapsal si Freud.

On sám záhy pochopil, že Annin problém nebude v zubech, ale v hlavě. Nechal ji mluvit, přičemž se Anna postupně otevírala. Svěřila se Freudovi s nízkým sebevědomím či s tím, že si s manželem příliš nerozumí.

Postupně se její stav zlepšil a Freud si mohl pod vousy říci: „Psychoanalýza je na světě.“

Za neurózy mohou sexuální konflikty

Svou psychoanalýzu začal uplatňovat někdy kolem roku 1895. Málokterá teorie ve vědecké historii vzbudila tolik vášně jako Freudův výklad vývoje lidské sexuality.

Dospěl například k názoru, že volba sexuálního partnera probíhá podle nevědomého, ale neomylně iracionálního kompasu erotického magnetismu. Jeho pojem libida, sexuálního pudu, jehož potlačování může vyvolat neurózu, mu získal četné stoupence i nepřátele.

Při zkoumání principu slasti došel k závěru, že cílem života je smrt, čímž znovu vyvolal bouřlivé reakce. Podle Freuda lze tento cíl překonat pouze láskou a tvořivou prací. Freud sám přitom trpěl častými depresemi a propadal melancholii.

Kromě toho neustále kouřil doutníky, které mu způsobovaly zhoubná bujení na čelistech a musel podstoupit několik operací. Své drogy se však nevzdal.

Knihy skončí v ohni

V roce 1933 se moci v Německu zmocnili nacisté. Jako většina zrůdných režimů, i tento započal své tažení tím, že pálil v jeho očích nepohodlné knihy. Ty Freudovy v plamenech nechyběly.

V roce 1938 nacisté obsadili Rakousko a Freud se svým židovským původem byl v přímém ohrožení. Diplomatické přímluvy z něj nakonec udělaly prominentního emigranta a Freud se svou dcerou Annou, rovněž psychoanalytičkou, odjel do Londýna.

Freudovi čtyři sourozenci však byli mezi šesti miliony oběťmi holocaustu. V Londýně se Freudův zdravotní stav prudce zhoršoval. Bolesti v ústech jej trýznily nesnesitelným způsobem. Nemohl mluvit, na tvářích měl hnisavé rány.

„Nemá to smysl,“ řekl 21. září 1938 svému ošetřujícímu lékaři Maxi Schurovi. Další den Schur podal Freudovi dávku morfia. Zakladatel psychoanalýzy usnul a ve spánku odešel na věčnost.

V úmrtním listě má zapsáno datum 23. září 1938, den, kdy se jeho původní vlast naposledy mobilizací vzepřela proti nacistické zvůli.