„Dal jsem slib šlechtě i měšťanům,“ uvědomuje si zoufale český král Vladislav Jagellonský. Česká koruna se ocitá v ohrožení. Královská pokladna je prázdná, dluhy všude, kam se podívá.

Nebýt papežské listiny a slibu, mohl do zástavy přejít i nejdůležitější klenot českého království.

Papež Klement VI. (1291–1352) vydává 6. května 1346 bulu, v níž říká, že koruna zhotovená na příkaz Karla IV. má „spočinout na hlavě sv. Václava v pražském chrámu sv. Víta“.

Zapovídá navíc její ukradení, zastavení nebo prodání a určí i trest pro toho, kdo se takovou ohavnost pokusí provést – vyloučení z církve.

2. září 1347 korunuje pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic (1297–1364) budoucího císaře Karla IV. českým králem. Podle Lucemburka mají být korunováni jeho klenotem i všichni nástupci na českém trůně.

Ovšem korunu mají „užívat jen v den své korunovace a týž den ji uložit na noc do pražské sakristie pod trestem vyobcování z církve,“ jak určuje sám Svatý otec.

Král porušil řád

Korunu Karel IV. uloží na lebku sv. Václava, která se nachází v relikviářové bustě ze zlaceného stříbra uložené ve svatovítské kapitule. V soupisu inventáře pražské katedrály se v roce 1387 objevuje jako „corona sancti Wenceslai,“ tedy koruna svatého Václava.

Nějakou dobu zde zůstává, ale zřejmě již Václav IV. (1361–1419) ji nechává převézt na hrad Karlštejn. V roce 1420 pak český král Zikmund Lucemburský krátce po své korunovaci klenoty sebere a odjíždí s nimi do Uher.

V červnu příštího roku mu na čáslavském sněmu šlechta a měšťané vyčítají, že klenot „vyvezl z království proti všemu řádu“. Zpátky ji vrátí až v roce 1436 a koruna znovu skončí na Karlštejně.

Po smrti Jiřího z Poděbrad (1420–1471) ale nastávají pro šperk krušnější časy.

Panovník na prahu bankrotu

Nový král Vladislav Jagellonský (1456–1516) se v roce 1471 při svém nástupu na trůn zaváže, že korunu a další zemské klenoty nesvěří nikomu bez porady s pány a rytíři Českého království a pražských měst.

Jenže trápí ho dluhy po jeho předchůdci. V podstatě se dostává na práh bankrotu. Katolíci totiž nechtějí hradit dluhy po kacíři, za kterého Jiřího z Poděbrad považují. Města pak nic platit nemohou, protože se dosud nevzpamatovala z následků husitských válek.

V roce 1473 je situace krizová. Nechybí mnoho k tomu, aby Vladislav korunu zastavil, ale naštěstí má stále na paměti papežskou listinu i svůj slib.

Svým šlechtickým věřitelům předává správu zemských financí a v jejich rukou je i velká část majetku včetně královských hradů. Dluhy zůstávají i po Vladislavově smrti, ale korunu naštěstí vlastní jeho syn Ludvík Jagellonský (1506–1526).

Putovala jedině s ozbrojeným doprovodem

Když byly v době vlády Václava IV. klenoty na Karlštejně, ukládaly se do výklenku nad oltářem v kapli svatého Kříže, uzavřeného zlacenou mříží. Tato část pak byla navíc od zbytku prostoru oddělena další mříží. Kaple se zamykala a pečetila.

Klíče od ní zůstávaly uloženy na Pražském hradě v místnosti se zemskými deskami. Odemykání kaple ale šlo ztuha a většinou při něm musel pomáhat zámečník. Převoz klenotů prováděl purkrabí na příkaz krále.

Z Karlštejna putovaly na Pražský hrad jen výjimečně, většinou kvůli korunovaci. Nechyběl přitom ozbrojený doprovod střelců.