Řecký historik Díogenés Laertios si zoufá. Jak má napsat nějaké zajímavé pojednání o těch zatracených druidech, když ti jsou skoupí na slovo? Netvoří žádná literární díla a na zvídavé otázky dávají jenom strohé nic neříkající odpovědi.
Přitom si je antický učenec jistý, že druidi mají rozhodně co říci. Proč zůstává poznání keltských vzdělanců dodnes zahaleno tajemstvím?
Druidská magie, druidské věštění, druidská tělesná a duchovní cvičení, druidské kalendáře. Druidové znovu ožívají v esoterické literatuře, specializovaných obchůdcích a nejrůznějších novopohanských hnutích.
Poznali by se však skuteční druidové v pomníku, který jim současná společnost vystavěla? Ukrývá se v množství fantastických tvrzení o keltských kněžích alespoň střípek pravdy?
Ve víru legend
Druidové v bílém rouchu se shromažďují ve Stonehenge. Stojí v kruhu uvnitř stavby a provádějí tajemný obřad pro podmanění sil přírody. Po jeho dokončení vyrážejí druidi do posvátných hájů a zlatými srpy odsekávají ze stromů jmelí.
Nějak takto vypadá naše představa o keltských kněžích. Obraz druidů jako strážců tajného vědění, duchovních učitelů, ochránců přírody a mágů je populární zejména v novopohanském hnutí. Zakládá se na pravdě?
Podle současných badatelů nebyli druidové jenom kněžími či léčiteli, ale věnovali se například také diplomacii a soudnictví. Zřejmě dokázali velmi dobře pracovat s davem a podle potřeby s ním manipulovat.
To, že k jejich atributům patřily zlaté srpy, je však velmi pravděpodobně moderní výmysl. Stejně tak je zcela nepravdivý předpoklad některých lidí, kteří by druidům rádi připsali výstavbu Stonehenge.
Tato pravěká stavba je prokazatelně mnohem starší než keltská kultura. A jak je to s údajnými lidskými obětmi, o nichž se tak rádi zmiňují římští kronikáři?
Pomluvy a zkazky
Také tuto zejména ve fantastické literatuře populární představu považuje většina současných historiků za pomluvu, kterou záměrně vytvořili Římané, aby demonstrovali svou kulturní převahu nad „zaostalými barbary.“ Podle všeho se druidové o své poznatky jenom neradi dělili.
Své o tom ví například řecký historik Díogenés Laertios (3. st n. l.), kterému se prý na otázku, v čem spočívá filozofie druidů, dostalo lakonické odpovědi:
„Učíme, že je třeba ctít bohy, nepáchat nepravosti a vždy se chovat čestně.“ O druidech je tak velice těžké něco s určitostí říci, protože v podstatě všechny zprávy, které máme v současnosti k dispozici, pocházejí právě od řeckých a římských kronikářů.
Na kolik se tito antičtí učenci drželi faktů a v kolika případech popustili uzdu své fantazii? Skutečně měli druidové nějaké nadpřirozené schopnosti, jak tomu věří mnoho příznivců alternativních náboženství?