5. září 1972, jedenáctého dne letní olympiády v Mnichově, se odehrála jedna z největších tragédií ve sportovním světě. Ukázalo se při ní mnoho – nepřipravenost policejních složek, ale i odvaha olympioniků a následné sjednocení proti teroru.

Před pátou hodinou ranní obsadili palestinští teroristé z organizace Černé září pokoje izraelské olympijské výpravy. Někteří sportovci se statečně bránili, ale marně, útočníci dva z nich zastřelili.

Dalších devět vzali jako rukojmí a začali vyjednávat o propuštění palestinských vězňů z izraelských žaláři. Večer si navíc vymohli autobus a vrtulník, kterým se dostali až na nedaleké vojenské letiště, kde se rozpoutala zmatená přestřelka s policisty.

Při ní zahynula všechna rukojmí, jeden policista a pět z osmi teroristů. Jaké důsledky tato hrůzná událost měla?

Kdo nese vinu?

Vlna kritiky se snesla na německé politiky a policejní složky. Ty prý podcenily ostrahu olympijské vesnice a nedokázaly ani zvládnout novináře, vyjednávání i samotný zásah na letišti.

Díl viny je přisuzován i Izraeli, jehož tajná služba Mosad prý nevěnovala pozornost informacím o tom, že se něco chystá. Na druhou stranu události ukázaly, že i svět rozdělený Studenou válkou se nakonec dokáže spojit.

Útok odsoudily všechny mocnosti a zlomit se nenechali ani sportovci. „Hry musí pokračovat!“ zněla emotivní slova tehdejšího předsedy Mezinárodního olympijského výboru Averyho Brundage.

Jeden ze strůjců jezdil i k nám

Co se stalo dál s trojicí přeživších atentátníků? O necelé dva měsíce byli propuštěni na základě požadavků další skupiny teroristů, kteří unesli dopravní letadlo. V rámci rozsáhlé protiextremistické operace Boží hněv však dva z nich později zlikvidoval Mosad.

 Na některé strůjce masakru ale nedosáhl. Například na Abú Dáuda, jednoho z organizátorů akce, který opakovaně navštěvoval i tehdejší Československo. Zemřel před šesti lety v Damašku  ve věku 73 let.