V některých částech vesmíru rozhodně není nádherný klid. Může to mít vliv na Zemi?

Nejzářivějším známým jádrem galaxie je kvasar W2246-0526. Nachází se tak daleko, že tak, jak jej dnes pozorujeme, vypadal, když byl vesmír mladší než pouhých 10% svého současného stáří.

Mladá galaxie je, podle posledních pozorování získaných pomocí radioteleskopu ALMA, natolik bouřlivým prostředím, že vyvrhuje obrovská množství plynu, ze kterého mohou vznikat nové hvězdy. Tam daleko se tedy nachází cosi na způsob hvězdné líhně či hvězdné porodnice.

Kvasary jsou vzdálené objekty s velmi aktivními superhmotnými černými děrami ve svých nitrech, které vyvrhují mohutné jety částic a energetického záření.

Většina kvasarů září velmi jasně, ale malou část těchto bouřících objektů řadíme do kategorie označovaných Hot DOG. Nikoliv snad proto, že by připomínaly párek v rohlíku, tento název je odvozen z anglického (Hot, Dust-Obscured Galaxies, čili horké, prachem zahalené galaxie.

A takovým objektem je i galaxie s poněkud krkolomným názvem WISE J224607.57-052635.0, nejzářivější známá galaxie ve vesmíru.

Atomy se zde rozhodně neflákají. Ba naopak, i symbol pilnosti včela je proti nim pěkný lenoch. Jejich značná část putuje galaxií rychlostí až 2 miliony kilometrů za hodinu.

Astronomové se domnívají, že toto mimořádné chování by mohlo souviset s extrémní zářivostí galaxie. Kvasar W2246-0526 uvolňuje zhruba tolik světla jako 350 bilionů Sluncí.

Tato udivující jasnost je zapříčiněna diskem plynu, který je extrémně zahříván při spirálovitém pohybu směrem k superhmotné černé díře v srdci galaxie.

Světlo z tohoto oslnivě jasného akrečního disku však neodchází pryč přímo, ale je absorbováno okolní hustou prachovou obálkou, která následně pohlcenou energii emituje na vlnových délkách infračerveného záření.

A tento mohutný energetický tok infračerveného záření má přímý a zničující dopad na celou galaxii.

Oblast kolem černé díry je přinejmenším 100krát zářivější než celý zbytek této galaxie, a tento relativně malý zdroj intenzivního záření vystavuje celou galaxii takovému tlaku, který se vymyká veškeré lidské představivosti. Pokud by tyto extrémní podmínky panovaly dále, intenzivní infračervené záření by mohlo z galaxie vyhnat všechen mezihvězdný plyn.

Modely simulující vývoj galaxie na základě informací, které poskytla ALMA, ukazují, že již v tomto stavu proudí mezihvězdný plyn z galaxie pryč všemi směry.