Skoro 60 let leží v archivu německé zahraniční rozvědky dokument s označením „Pojištění“. Má 321 stran a nikdo si ho nevšímá. Kdyby se tajné texty provalily, mohlo by být v době studena horko.

Před dvěma lety se nová kapitola německých poválečných dějin otevřela – je stejně velkolepá jako tajemná.

Ještě dříve, než otráví sebe a šest svých dětí, vyzývá mocný muž třetí říše Josef Goebbels (1897–1945) Němce, aby vydrželi do poslední chvíle, protože se „blíží hodina, kdy Britové a Američané uzavřou s Německem spojenectví a společně se postaví bolševickým hordám“.

To je jedno z mála proroctví, které malému velkému muži vyjde. V roce 2014 náhodou objevené dokumenty ukazují, že v západním Německu bylo přinejmenším 40 000 veteránů, kteří se připravovali na další válku…

Nemyslitelná válka

Je květen 1945. V prostoru střední a východní Evropy se pohybuje třikrát víc Rusů než Američanů s Brity.

Winston Churchill (1874–1965) v duchu svých slov vyřčených na Jaltské konferenci – „Chudák Neville Chamberlain si myslel, že může věřit Hitlerovi. Mýlil se.

A já si nemyslím, že se mýlím, pokud jde o Stalina.“ – nařídí britským silám udržovat německou armádu dostatečně bojeschopnou.

Dá rozkaz uskladnit německé zbraně a bojovou techniku, která by se v „případě pokračování sovětské ofenzívy“ zase německým jednotkám rozdala.

A taky požádá plánovací štáb britských ozbrojených sil o koncepci války proti SSSR. Ten dokument se jmenuje Operace Unthinkable (Nemyslitelná). Náčelníci generálního štábu ale operaci zamítnou i proto, že Británie je silně vyčerpaná.

Tak se na slova a dokumenty zapomene a zapomene se i na tajnou složku uloženou v archivu Spolkové zpravodajské služby BND.

Dobře utajená armáda

Je to právě BND, která v roce 2014 zadá historikovi Agilolfovi Kesselringovi práci, aby zmapoval ranou historii zpravodajské služby.

Jde o to, že BND vznikne na apríla 1956, a to je přesně na den 10 let od vzniku předchozí služby – Organizaci Gehlen. Kesselring se ponoří do archivů a narazí na zvláštní dokument s názvem „Pojištění“.

Jenže místo pojišťovacích smluv najde staré plány a rozkazy neexistující armády. Složka je neúplná, nicméně i z toho 321stránkového „mála“ se pohled na historii změní.

Někdy v roce 1949 se na 2 000 bývalých důstojníků-veteránů nacistického wehrmachtu a Waffen-SS dá dohromady do tajného spolku.

Protože v té době Německo nesmí mít ani jednu ze složek armády (pozemní vojsko, loďstvo, letectvo), nedělají nic menšího, než že se chystají bránit zemi proti možné agresi z východu.

Tajní příslušníci armády sledují socialistické politiky, studenty, shromažďují informace. Připravují se, cvičí, zbrojí, a to vše bez vědomí parlamentu a spojeneckých sil.

Silentium až do smrti

Tajná armáda čítá minimálně 40 000 vojáků a je tak tajná, že i německému kancléři Konradu Adenauerovi (1876–1967) se nepodaří o existenci skupiny nic zjistit až do roku 1951. A když se to dozví, nezruší ji.

Armáda se soustřeďuje kolem 40letého Alberta Schneze (1911–2007), někdejšího plukovníka wehrmachtu. Podle dokumentu jsou všichni bývalí důstojníci zaměstnáni:

jsou mezi nimi podnikatelé, obchodní zástupci, obchodníci s uhlím, právníci, technici, instruktoři a jeden starosta.

Všechny do jednoho spojuje vlastenectví a odpor ke komunistům, i když třeba generálporučík v důchodu Hermann Hölter se prostě jenom „necítí šťastný v kanceláři“. Schnez od podobně smýšlejících lidí a podnikatelů získává finanční dary.

Plán je takový, že v případě konfliktu se armáda stáhne do zahraničí, odkud by vedla boj za svobodné Německo. Když okupační mocnosti v roce 1955 konečně povolí vznik německé armády, Bundeswehru, většina členů tajné armády sem vstoupí.

Někdy poté se tajný sbor rozpadne. Albert Schnez až do své smrti v roce 2007 nikdy nic neřekne…