Vlci jsou geneticky velmi blízcí psům. Přesto však vlka nemůžeme nikdy spolehlivě ochočit, zatímco pes je nejlepším přítelem člověka poslouchající na slovo.

Proč tomu tak je?

Vědecký výzkum

Problémem se zabývala americká evoluční bioložka Kathryn Lordová z univerzity Massachusetts Amherst. Rozhodla se studovat především vliv raného vývoje jednotlivých smyslů na pozdější schopnosti ochočení.

Zkoumala 7 vlků ze 3 různých vrhů, 33 border kolií a německých ovčáků odchovaných vlastní matkou a 10 německých ovčáků odchovaných lidmi.

Jak fungují smysly

Vlci i psi získají fungující smysly zhruba ve stejném období. Čich ve věku 2 týdnů, sluch během 4. týdne a zrak kolem 6. týdne života.

Po narození prožívají oba druhy období tzv. socializace, kdy beze strachu poznávají a zkoumají své okolí, navazují vztahy a seznamují se s předměty. Postupně ji nahrazuje vyšší míra ostražitosti a strachu ze všeho nového.

Právě zde je ale klíčový rozdíl – zatímco psi mají toto kritické období od 4. týdne, u vlků probíhá už od 2. týdne po narození.

Stresovaní vlci

Vlčí mláďata tedy poznávají svět ještě slepá a hluchá, k orientaci jim slouží pouze čich. Psí štěňata naproti tomu začínají své okolí poznávat už se všemi fungujícími smysly, takže to pro ně není tolik stresující.

Pro malého vlka je ale prvotní vývoj plný smyslových šoků. Své okolí zná po čichové stránce, teprve po 2 týdnech jej začne poznávat sluchem, v dalších týdnech pak zrakem. To může u vlčat vyvolávat větší míru ostražitosti.

Ostražitost umožňuje přežití

Ve volné přírodě ale vlkům právě tato zvýšená ostražitost a nedůvěra umožňuje přežít, protože každý nový zvuk nebo předmět v okolí jsou potenciálně nebezpečné a musí se před nimi chránit. Pes po dlouhé době domestikace takovou ochranu nepotřebuje.

Je to ale jeden z hlavních důvodů, proč si nemůžeme pořídit vlka jako ochočeného domácího mazlíčka.