„Najednou se v letadle zatmělo. Úplně jsem zkameněl. Krátce jsem pohlédl vlevo a celý výhled na nebe zakrývala obrovská silueta sovětského stíhacího letounu Mig-23!“ vzpomíná mladík na svůj životní zážitek. „Letěl jsem dál a strnule čekal, kdy to do mne napálí“.

Kdo by chtěl něco podobného zažít? Asi nikdo. A přece se jeden našel odvážlivec.

Západoněmecký, amatérský pilot Mathias Rust (*1968) si předsevzal, že neohlášen, tajně přeletí se svým malým letadélkem Cessnou 172 hranice Sovětského svazu a přistane přímo v centru Moskvy, na Rudém náměstí.

Šílenec, řekne si téměř každý normální člověk. Tenhle vpravdě husarský kousek mladého Němce zesměšnil celou Rudou armádu a rozběsnil sovětské, armádní velení. Mathias svůj let pečlivě naplánuje.

Na letišti Malmi u Helsinek předloží ve čtvrtek 28. května letový plán s udaným cílem Stockholm. Ve 12:21hod. potvrdí věži povolení ke startu a vznese se směr Švédsko. Asi po 25 minutách letu otočí směr Moskva. „Nebyl jsem ani nervózní,“ vzpomíná.

Když zmizí z finských radarů začne malá panika. Finové okamžitě zaktivizují záchranné jednotky, které Cessnu hledají až do doby, než svět obletí zpráva o jejím přistání.

Veliteli, máme problém!

Finové okamžitě zaktivizují záchranné jednotky, které Cessnu hledají až do doby, než svět obletí zpráva o jejím přistání. Rust vypne transpondér (přístroj vydávající identifikační znaky letadla, pozn.red.) i vysílačku.

Pak už na plný plyn uhání k Moskvě a modlí se k Bohu. Je 14:25 hod a kola osudu malé Cessny se začínají roztáčet. „Soudruhu veliteli,“ ozve se vojenský operátor protivzdušné obrany. „Máme problém!“ Velitel se nakloní nad obrazovku.

To letadlo neodpovídá na MFF signál, nemůžu se s ním spojit!“ informuje operátor. „Přiděl mu číslo a pošli kluky nahoru!“ rozhodne velitel. Dva plně vyzbrojené Migy vyrazí za cílem jako smečka vlků za kořistí.

Rust letí těsně pod mraky a pak vystoupá opět na hladinu 2500 metrů. „Najednou tu byli.! Dva, obrovské, strašidelné Migy, s raketami pod křídly. Úplně se mi udělalo špatně,“ vzpomíná.

Bál se, že je s ním konec

Pilot Migu musí snížit rychlost úměrně k Cessně. 10x těžší stroj, který létá dvojnásobnou rychlostí zvuku se motal kolem letadýlka jako kočka kolem myši. Najednou si Mathias uvědomí, že má na trupu vymalovanou západoněmeckou vlaječku.

„V tu chvíli mi bylo jasné, že je se mnou konec!“ Mig však práskl do koní a zmizel. Ještě dvakrát šly stíhačky do vzduchu, ale povel k výstřelu nikdy nezazněl. Možná měl Mathias Rust více štěstí, než rozumu.

Rozkaz k sestřelení civilního letadla mohli vydat jen nejvyšší představitelé.

Tehdejší ministr obrany Sergej Leonidovič Sokolov je se svým nejužším velením a Michailem Sergejevičem Gorbačovem (*1931) na setkání členských států Varšavské smlouvy v Berlíně. Rust později na tiskové konferenci vyprávěl: „Já na rozdíl od mnoha jiných lidí už vím, co to je dívat se smrti do očí!“

Vyfásne čtyři roky

Když se dostane přes pověstnou síť protiletecké obrany, která obklopuje hlavní město Sovětského svazu, začne věřit, že se mu jeho bláznivý nápad povede. Kolem půl sedmé krouží Mathias Rust kolem Rudého náměstí. „Kde ale přistát?“ honí se mu hlavou.

Letadlo zůstane stát před chrámem sv. Blažeje, dál jej řetězové zábrany nepustí. „Nervová spoustava na dranc, ale jsem tady!“ řekne si a vystoupí. Je přesně 18:43 hodin. Za chvíli se kolem jeho osoby srotil obrovský dav Moskvanů.

Po hodině se přihnala dvě nákladní auta plná vojáků. Rusta pak obstoupí tři muži a za chvíli se za ním zabouchnou dveře smutně proslulého vězení Lefortovo. Marně při výsleších opakuje, že chtěl tímto aktem podpořit Gorbačova a jeho perestrojku.

Rust je 4. září 1987 odsouzen ke čtyřem letům v pracovním táboře, ale nátlak německých politiků se později setká s úspěchem. Příští rok, 3. srpna je propuštěn a vyhoštěn ze země. Dnes rád každému o svém „sovětském dobrodružství“ vypráví.