V roce 1854 protnula dolnorakouský horský průsmyk Semmering unikátní horská železnice. Impozantní inženýrské dílo však odstartovalo i zásadní proměnu těchto dříve odlehlých oblastí v kolébku moderního alpského lyžování. Jak k tomu došlo? Které sudičky se zde opíraly o lyžařské hole?

V roce 1848 dostává rakouský inženýr Carl Ritter von Ghega nesnadný úkol.

Měl navrhnout a postavit první horskou železnici s normálním rozchodem, která by překonala průsmyk Semmering. Houževnatý Carl se pustil do práce, byť ho jeho kolegové považovali za snílka a blázna.

Na horách se Sigmundem Freudem

Vzniklo dílo dlouhé čtyřicet dva kilometrů. Na dvacet tisíc dělníků zde prorazilo čtrnáct tunelů a vybudovalo šestnáct viaduktů. V roce 1851 tak bylo možné poprvé se svézt vlakem až k branám Dolnorakouských, chcete-li Vídeňských Alp.

Právě blízkost Vídně byla pro tuto oblast důležitá. Proč? Rychlé a bezpečné propojení Semmeringu s rakouskou metropolí rozpoutalo opravdovou společenskou revoluci.

Zrodil se fenomén letních i zimních výletů Vídeňanů do zdejšího horského prostředí. Začala zde vyrůstat i odpovídající infrastruktura. Hotely v Semmeringu si oblíbil například i zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud.

Zatímco v Semmeringu se debatovalo o lidském nevědomí, v šest kilometrů vzdáleném horském masivu Stuhleck klíčilo semínko nového dynamického sportu – alpského lyžování.

Na lyžích do kopce i z kopce

V roce 1892 zde dvojice přátel – hoteliér Toni Schruf a průmyslník Max Kleinoscheg vystoupala na lyžích na nejvyšší vrchol Stuhlecku. Byl to vůbec první alpský vrchol, který kdy lidé pokořili na lyžích. Dolů?

Rovněž na lyžích, byť o počtu pádů historie taktně mlčí. Samozřejmě, místní obyvatelé na jejich výkon pohlíželi s úsměvem a mysleli si cosi o poněkud výstředních návštěvnících.

Zejména Schruf však vycítil zajímavou podnikatelskou příležitost a rozjel ve Vídni masovou kampaň. V ní spojil novinku importovanou ze Skandinávie – lyže a horské prostředí v lokalitě Semmering-Stuhleck.

Podnikavý hoteliér zde v únoru 1893 dokonce uspořádal první mezinárodní lyžařské závody. Nutno dodat, že zpočátku se vedly diskuze, zda se na lyžích pohybovat takzvaně norským způsobem a pěstovat zejména běh na lyžích.

Hornatý reliéf a gravitace však brzy pomohly definovat nový styl – alpský. Zrodilo se sjezdové lyžování.

Kde je Krkonošský Semmering?

Není pochyb o tom, že v lokalitě Stuhleck-Semmering byly položeny základy fenoménu zimního lyžařského turismu.

I po více než sto třiceti letech od okamžiku, kdy se na vrchol Stuhleck vydala odvážná dvojice na lyžích, zůstává toto zimní středisko velmi oblíbené.

Důvodem je nejen sto kilometrů vzdálená Vídeň, která mu poskytuje dostatečnou zásobárnu lyžařů a lyžařek všech generací. Stuhleck-Semmering je relativně nedaleko i od českých či maďarských hranic.

Ostatně, přijížděli sem i samotní pionýři českého sjezdového lyžování. Zpět si odváželi nejen zkušenosti s alpským stylem, ale i okouzlení horskou krajinou.

Není pak divu, že se například horská střediska v okolí Tanvaldu a Kořenova začala nazývat Krkonošským Semmeringem.

Vídeňské i pražské noviny pak nadšeně psaly, že lyžování není jen excentrickou kratochvílí pro hrstku odvážlivců, ale krásným sportem, při kterém i tuhá zima a nadbytek sněhu dávají nový smysl.

Ať to sviští!

Tradice Stuhlecku a Semmeringu trvá dodnes. Sjezdovky na hoře Hirschenkogel pravidelně hostí ženský Světový pohár v alpském lyžování. V letech 2008 a 2009 zde slavila své velké úspěchy i česká slalomářka Šárka Strachová.

V řadě zimních večerů mění Hirschenkogel svoje pojmenování na Zauberberg – Kouzelná hora. Důvodem je špičkové osvětlení sjezdovek, které patří k nejlepším v celé Evropě.

Osvětlená hora pak září desítky kilometrů daleko a mění lyžařskou noc v den. Kde byl začátek? V technické genialitě inženýra von Ghega a sportovním duchu nadšených lyžařů Schufra a Kleinoschega. Koleje až na sjezdovku, lyže na nohy.

Jak říkali místní průkopníci lyžování na počátku 20. století: Ať to sviští!