Dnes ji vnímáme jako symbol „čistého alkoholu“ a univerzálního společníka do koktejlů. Vodka patří k nejpopulárnějším alkoholickým nápojům světa. Než se však propracovala do luxusních barů, urazila dlouhou a strastiplnou cestu.

Zpočátku měla tak příšernou chuť, že se nedala pít. Na jejím začátku totiž stál zápach, středověká medicína a vojenská tažení.

Příběh začíná v Arábii

Pátrání po kořenech tohoto čirého nápoje nás paradoxně zavádí do horkých krajů. Významné rané záznamy o destilaci alkoholu pocházejí z arabského světa, kde alchymisté zdokonalili destilační přístroj alembik.

Znalost se postupně rozšířila do Evropy, kde mniši tekutině začali říkat „voda života“. V první polovině 15. století dorazila destilační technologie do Moskvy. Tehdejší destilát byl ale ostrý, páchl a chutnal příšerně.

Rusko i Polsko si dodnes činí nárok na prvenství ve výrobě vodky, přičemž v Polsku se původně označovala spíše jako léčivý elixír.

Tohle se nedá pít!

První destilační přístroje nedokázaly tekutinu zbavit nebezpečných zplodin. Nápoj byl kalný a páchl. Z toho důvodu se vodka používala hlavně k léčebným účelům – například k dezinfekci.

Postupně výrobci proces vylepšovali fermentací surovin obsahujících škrob, nejčastěji žita, pšenice, a později brambor či kukuřice.

Skutečný zlom přišel na konci 18. století s objevem filtrace přes dřevěné uhlí, které zachytilo nežádoucí látky a odstranilo nepříjemný zápach i chuť.

Vodka pochoduje Evropou

Vodka konečně získala svou pověstnou průzračnost a jemnost. V Rusku a Polsku byla nesmírně populární, ale zbytek Evropy o ní až do počátku 19. století téměř nevěděl. Teprve napoleonské války přivedly ruské vojáky hluboko do Evropy a s nimi i jejich proviant.

Evropané tak poprvé ve větším měřítku ochutnali nápoj z východu, který už díky uhelným filtrům nepáchl. Skutečnou mezinárodní popularitu pak vodka získala s průmyslovou výrobou v 19. století a koktejlovou kulturou 20. století.