Léto se mění v podzim, listí dostává nazlátlou barvu a zemědělci sklízejí výsledky své práce. Nejinak je tomu ve vinohradech, kde se tmavé i světlé hrozny vrší v nádobách. Na některých si pochutnáme jen tak, z jiných bude víno. Tuto úrodu lidé oslavují s pořádnou slávou už po tisíciletí!

Historie vína sahá více než osm tisíc let do minulosti. Už v době neolitu začínají lidé na Kavkaze záměrně pěstovat vinnou révu. Sklizeň pro ně není pouhou prací, ale posvátným okamžikem díků za štědrost země.

Už tehdy se rodí tradice, která přetrvává až do dnešních dnů – čas vinobraní, období radosti, společné práce a oslav úrody.

Víno dobývá Evropu

V raných civilizacích je sklizeň hroznů považována za božský rituál. Ve starověkém Egyptě lidé sbírají těžké hrozny do košů a nosí je k lisům, odkud vzácný mok směřuje především na stoly šlechty a královské rodiny.

Římané pak vinařství posouvají k dokonalosti a z vinobraní vytvářejí velkolepou společenskou událost. Rodiny i sousedé se scházejí na vinicích, aby společně sbírali a drtili hrozny. Ani pád Římské říše tuto tradici nezastaví.

O pěstování révy začínají pečovat především křesťanské kláštery, jejichž mniši zdokonalují výrobu a předávají zkušenosti dalším generacím. Vinobraní zůstává namáhavou ruční prací, ale pro komunitu je hlavně svátkem a příležitostí k setkávání i oslavě úrody.

Středověká sklizeň vína

Nový rozmach českého vinařství

Vinná réva si postupně nachází cestu také do našich zemí. Na jižní Moravě se podle tradice lidé seznamují s pěstováním révy díky římským legiím císaře Marka Aurelia (121–180).

Skutečné kořeny zde však vinařství zapouští v 9. století za časů Velké Moravy, kdy se víno stává nezbytným pro křesťanské rituály. Zlatý věk českého a moravského vinařství nastává za vlády Karla IV. (1316–1378).

Přestože panovník není prvním, kdo u nás révu pěstuje, stává se jejím největším podporovatelem. V roce 1358 vydává nařízení o zakládání vinic v okolí Prahy a dalších měst a vinaře motivuje dvanáctiletým osvobozením od daní.

Podporuje také dovoz kvalitních odrůd z Burgundska. Vinohrady se rychle rozšiřují a víno získává pevné místo v hospodářství i kultuře země.

Mezi hlavní centra patří Mělník, věnné město českých královen, a oblasti jižní Moravy, které dodnes tvoří srdce našeho vinařství.

Nejstarší vinná réva roste ve slovinském Mariboru. Keř odrůdy Žametovka je starý více než 450 let a stále plodí hrozny.

Znojemská historie

Významným milníkem je už rok 1327, kdy na Moravu přijíždí Karlův otec, král Jan Lucemburský (1296–1346). Do Znojma doráží po úspěšných diplomatických jednáních a město ho vítá s nevídanou pompou.

Tekoucí víno, rytířské turnaje a bujaré veselí tehdy uchvacují celé okolí. Tato historická návštěva dává o staletí později vzniknout největšímu svátku vína u nás – Znojemskému historickému vinobraní.

Král Jan se tak nevědomky stává patronem tradice, která každé září proměňuje historické kulisy města v jedno velké jeviště, kam se sjíždějí desítky tisíc lidí. Znojmo však není jediným místem, kde se u nás slaví úroda vína.

Silné tradice má také Mikulov, jehož vinobraní se odehrává pod Pálavou a spojuje moravské folklorní zvyky s dlouhou vinařskou historií města.

Ve Velkých Bílovicích, největší vinařské obci v České republice, se vinobraní pojí s desítkami rodinných vinařství, která otevírají své sklepy.

A Mělník, považovaný za kolébku českého vinařství, navazuje na tradici, kterou zde po staletí podporovali čeští panovníci. Jeho vinobraní patří k nejstarším a nejmalebnějším u nás.

První vína nového ročníku, která zrála jen pár týdnů, ochutnáme o svátku sv. Martina.

Mezi sklizní a svatým Martinem

Jakmile utichnou oslavy vinobraní a poslední hrozny zmizí v lisech, na vinice se zase vrací klid. Pro vinaře však práce nekončí. Přesouvá se do přítmí sklepů, kde začíná nejdůležitější část celého procesu.

Nastává období, kdy mošt v sudech kvasí, čistí se a zraje. Vinaři pravidelně kontrolují teplotu, ochutnávají, přelévají a hlídají každý detail, protože právě teď se rozhoduje o charakteru budoucího vína.

Toto „ticho před bouří“ trvá až do 11. listopadu, kdy svátek svatého Martina slavnostně otevírá novou kapitolu. Přesně v jedenáct hodin dopoledne vinaři poprvé odšpuntují lahve svatomartinských vín – svěžích, mladých, plných energie.

Teprve tehdy se v plné kráse ukazuje výsledek celoroční dřiny a kruh, který začal jarním řezem a gradoval podzimním vinobraním, se definitivně uzavírá. A s ním přichází i radostné očekávání dalšího roku, další úrody a dalšího babího léta.

Oslava sklizně z této vinice na pařížském Montmartru se nazývá Fête des Vendanges de Montmartre a každoročně v říjnu zabere pět dnů.