Jeden nešťastný tah dřevěnou tyčinkou po kamenném krbu v anglické lékárně změní dějiny a lidstvo poprvé získává jednoduchý způsob, jak rozdělat oheň během několika vteřin. Příběh sirek je důkazem, že i zdánlivá náhoda může zažehnout revoluci.

Na začátku 19. století není rozdělání ohně vůbec jednoduchá záležitost. Lidé používají křesadlo, troud a ocel, případně složité chemické pomůcky. Zapálit kamna nebo svíčku vyžaduje čas, trpělivost a často i určitou dávku zručnosti.

Anglický lékárník a chemik John Walker (1781-1859) ze severoanglického města Stockton-on-Tees proto experimentuje s různými chemickými směsmi, které by umožnily rychlejší získání plamene.

V roce 1826 při jednom z pokusů míchá látky obsahující chloristan draselný a sulfid antimonitý. Na konci míchací tyčinky mu zaschne hrudka směsi. Když se ji snaží seškrábnout o kamenný okraj krbu, stane se něco nečekaného, směs se třením vznítí. Walker si okamžitě uvědomuje, že právě objevil nový způsob rozdělávání ohně.

Přejetím se zrodí plamen

Místo aby náhodný objev zapadl mezi stovky jiných pokusů, začíná jej Walker dále rozvíjet. Na dřevěné třísky nanáší hořlavou směs a zjišťuje, že po přejetí po drsném povrchu vzniká plamen. Svůj vynález nazývá „Friction Lights“, tedy třecí světla.

První zaznamenaný prodej proběhne 7. dubna 1827. Sirky se prodávají v krabičkách spolu s kouskem smirkového papíru, o který se škrtají.

Jsou sice poněkud divoké, třeba občas prskají, zapáchají po síře a někdy dokonce vyhazují jiskry do okolí, přesto představují obrovský pokrok. Lidé už nemusí dlouhé minuty zápasit s křesadlem. Oheň mají doslova na dosah ruky.

Jak snížit riziko požáru

Walker však udělá rozhodnutí, které by dnes mnozí považovali za nepochopitelné. Svůj vynález si nenechá patentovat. Domnívá se, že tak užitečná věc má sloužit veřejnosti.

Brzy proto přicházejí další výrobci, kteří jeho nápad vylepšují a rozšiřují po celé Evropě. Později vznikají bezpečnostní sirky, u nichž je zápalná látka oddělena od škrtací plochy, což výrazně snižuje riziko požáru.

Z nenápadného laboratorního omylu se tak stává jeden z nejvýznamnějších vynálezů 19. století. Každé škrtnutí sirkou dnes připomíná okamžik, kdy zaschlá chemická směs na konci tyčinky změnila svět.