Když bohové tvoří svět a chodí po zemi společně s lidmi, když z ničeho vůrůstá první města, nastává věk, o kterém se ti ani nesnilo. Tehdy na trůn usedá král Gilgameš, o kterém se vypráví příběhy, jež nemají obdoby.

Z těch dávných dob máme dnes jen odrazy odrazů. A v těch dobách, kam sahá lidská paměť, jsou také kořeny nejstaršího dochovaného příběhu světa.

Zatímco v Evropě se naši předci mlátí po hlavách kamennými sekeromlaty, a bronz je považován za vzácnou novotu, v oblasti Mezopotámie vyrůstá první civilizace. Někdy kolem roku 3800 př.n.l. přichází Sumerové – první civilizace, kterou známe jménem.

Zakládá v povodí řek Eufratu a Tigridu první městské státy. A vládne jim, podle legend, jistý Gilgameš.

A podle všeho má dost dobrou pověst: „On viděl vše, on poznal vše, on věděl všechno, prohledal všechno, i to nejtemnější. Byl nadán moudrostí; co schováno, viděl; co zakryto, odhalil. Všechny své trudy pak zapsal na kamennou desku.“

Král, který dokáže všechno

Gilgameš, o kterém se historici domnívají, že je skutečnou historickou postavou, je vzpurný bohům. Proto za ním pošlou bytost stvořenou z hlíny: Enkidua. Ale oba muži se spřátelí. Společně vyrazí bojovat proti obru Chuvavovi, kterého úspěšně porazí.

Po návratu se do Gilgameše zamiluje bohyně Ištar. „Víš, kolik jsi měla milenců?“ vyštěkne na ní ale Gilgameš. „A všichni skončili blbě, protože jsi je zahubila.

Tak s nějakou láskou za mnou nechoď!“ Ublížená bohyně sešle na Uruk ohnivého býka, který pustoší zemi. Gilgameš se musí zvednout od hostiny a býka porazit. Po uražené bohyni pak hodí býčí penis a jeho masem nakrmí všechny chudé.

Nesmrtelný hrdina

Po čem Gilgameš ale nejvíce touží, je nesmrtelnost. Putuje světem a hledá odpověď. Tak se dozví o potopě, která málem vyhubila lidstvo, a také se dozví, že sní o něčem, čeho nemůže dosáhnout.

Příběh přežívá z časů, kdy lidé neumí psát, a po tisíci letech je zaznamenán na hliněné tabulky. Ty nejstarší verze neznáme, některé fragmenty pochází z doby před čtyřmi tisíci lety.

Teprve někdy před třemi tisíci lety vzniká „standartní verze“ příběhu, kdy jsou jednotlivé epizody propojeny do jednoho eposu.

Pohřben v prachu a popelu

V roce 612 před naším letopočtem je hlavní město starověké Asýrie v plamenech. Médové jej dobývají a plundrují a ničí. Požár zachvátí i starodávnou Aššurbanipalovu knihovnu, což je pro současníky tragédie, ale pro archeology požehnání.

Hliněné tabulky totiž po vypálení ztvrdnou a uchovají se tak do současnosti. V roce 1849 knihovnu během vykopávek objeví Austin Henry Layard (1817–1894). Do Britského muzea v Londýně odveze přibližně 30 tisíc tabulek, které dohromady tvoří asi 5 tisíc děl.

Obsažené dokumenty se věnují přírodním vědám, astronomii i literatuře. A právě zde je nalezen i nejstarší dochovaný záznam Gilgamešova příběhu.

Vzor Bible

Při pozorném studiu málokomu ujde nápadná podobnost s Knihou knih. Třeba příběh o Rajské zahradě: Enkidu stejně jako Eva podlehne hříchu smyslnosti a poté, co se vyspí se ženou, se stává konečně člověkem. Ale největší paralely najdeme u potopy.

V obou verzích příběhu staví vyvolený loď, na kterou vezme svou rodinu a po páru od každého zvířete. Příběh je vyprávěn takřka totožně a zřejmě odráží skutečný příběh o potopě, která postihne Mezopotámii v počátcích jejích dějin.

Ale podobností je mnohem více a je tak zřejmé, že hebrejská tradice čerpá z tohoto nezapomenutelného eposu.