Hostina vrcholí. Marcus Antonius se usmívá, tolik přepychu už snad ani nelze překonat. Jenže Kleopatra se jenom klidně natáhne pro perlu, která zdobí její ucho … a všichni v sále náhle ztichnou.

To, co udělá vzápětí, vstoupí do dějin jako jeden z nejodvážnějších symbolů moci a bohatství.

„Deset milionů sesterciů za jedinou večeři,“ pronese egyptská královna Kleopatra VII. (69-30 př. n. l.) s lehkým úsměvem. Antonius se zasměje. „To není možné.“ Sázka je uzavřena.

Následující den sedí u stolu, jídlo je okázalé, ale nijak výjimečné. Marcus Antonius (83-30 př. n. l.) nechápavě kroutí hlavou. „Tohle?“ ptá se posměšně. Královna jenom pokyne služebníkům. Před ní se objeví číše s octem. Nic víc. Napětí houstne.

Nádhera se rozpustí

Kleopatra sejme náušnici z ucha. Perla je obrovská, podle římského historika Plinia staršího (23-79) „největší, jaká kdy existovala“ . Všichni sledují každý její pohyb. „Dívej se,“ pronese tiše. Perla mizí v octě. Chvíli nic. Pak se začne rozpadat.

Antonius se nakloní blíž. „To snad ne…“ šeptá. Když se skvost rozpustí, Kleopatra zvedne číši a bez zaváhání ji vypije. V místnosti zavládne šok. Soudce sázky, Lucius Plancus, ji zastaví, když sahá po druhé perle. „Vyhrála jsi.“

Ohromí okolí

Jenže… stalo se to opravdu? Celý příběh známe především z díla Naturalis Historia, které Plinius píše asi sto let po události .

Někteří historici ho berou vážně, jiní upozorňují, že podobné historky měly často zdůraznit Kleopatřinu okázalost a „východní přepych“.

Moderní badatelé navíc dodávají, že rozpuštění perly v octě by nebylo okamžité, spíše pomalé, nebo by vyžadovalo upravený postup. Přesto experimenty ukázaly, že je to chemicky možné. A tak příběh zůstává někde na hraně:

mezi faktem, propagandou a dokonale vystavěnou legendou. Jedno je ale jisté, i kdyby šlo jen o divadlo, Kleopatra už tenkrát přesně ví, jak ohromit okolí. A jak vyhrát.