Krátce po deváté hodině ranní dne 6. prosince 1917 postihl kanadský přístav Halifax katastrofální výbuch, který zanechal v dějinách tragickou bilanci: téměř 2000 mrtvých a 9000 zraněných.

Jedná se o jednu z největších explozí v dějinách lidstva, kterou způsobila klasická výbušnina.

I v roce 1945, kdy byly svrženy atomové pumy na japonská města Hirošima a Nagasaki, byl výbuch v Halifaxu připomínán jako srovnávací ekvivalent, aby si veřejnost mohla udělat obrázek o síle jaderných zbraní.

Lodní srážka

Příčinou výbuchu s obrovskou devastující silou byla srážka dvou nákladních lodí.

Norská loď Imo se srazila s francouzskou lodí Mont Blanc, která měla v nákladovém prostoru 2400 tun výbušniny TNT – trinitrotoulenu (právě na jednotky TNT se přepočítává ráže i moderních jaderných zbraní). Na francouzské lodi se nacházely i další dvě stovky tun hořlavin.

Po krátké době po kolizi Mont Blanc vybuchl. Následovaly ničivá tlaková vlna i vlna tsunami vysoká 16 metrů. Ve zničeném městě brzy vypukl katastrofální požár.

Výbuch se odehrál v časovém kontextu první světové války, proto se nelze divit, že jej někteří lidé nejprve považovali za sabotážní akci německé armády.

Následky výbuchu

V centru výbuchu dosáhla teplota hodnoty 5000 stupňů Celsia, zvuk exploze prý bylo slyšet až na vzdálenost 200 kilometrů.

Nad epicentrem výbuchu se zrodila stoupající ohnivá koule a přes kilometr vysoký mrak, ne nepodobný tomu, co v roce 1945 vyrostl nad japonskými městy Hirošima a Nagasaki.

Specifikem při výbuchu v Halifaxu byly vážné úrazy očí, které v mnoha případech končily slepotou. Řada lidí totiž sledovala hořící Mont Blanc za okny, které tlaková vlna po výbuchu vyrazila a proměnila v tisíce malých projektilů.

Na 250 lidí přišlo o jedno oko, pro desítky dalších měla nastat po výbuchu v Halifaxu trvalá tma.

Požár i mráz

Po tlakové vlně a přílivové vlně tsunami se městem začaly šířit i obrovské požáry. Je nutné si uvědomit, že se neštěstí odehrálo v zimních měsících, takže každá jednotlivá kamna v zasažených domech a bytech byla zdrojem požárů.

Dále byly ve městě na začátku zimy i velké zásoby paliva. Rizika plynula také z muničních armádních skladů na pevnině. Naštěstí se již druhý katastrofální výbuch nekonal. Apokalyptické chvíle pro Halifax však s nocí neskončily.

Ačkoli to nebylo pro začátek zimy úplně obvyklé, poklesla výrazně teplota a z oblohy začalo hustě sněžit. Po vlně tsunami a požárech museli obyvatelé v polorozbořených domech čelit i krutému zimnímu počasí.

Tím však osud vyčerpal pro Halifax všechny zkoušky a město se mohlo začít věnovat pomoci postiženým i obnově infrastruktury.