Otec zběsile přitlouká dveře velkou fošnou. „Vrazi Krista!“ skanduje venku nelítostný dav. Jen mezi lety 1881 až 1914 se v Rusku strhne na 223 protižidovských pogromů. Není se co divit, že na 3,5 milionu židů raději uteče. Většina do USA. Mezi nimi i rodina jedné z nejslavnějších žen moderních dějin…
Píše se rok 1898. V Ženevě probodne Luigi Lucheni (1873–1910) pilníkem císařovnu Sisi (1837–1898) a v Kyjevě přijde na svět do rodiny tesaře Mošeho Golda Mabovyčová (1898–1978). V roce 1903 sedá Moše na loď a vyráží do New Yorku.
O dva roky později se stěhuje do Milwaukee ve Wisconsinu za dobře placenou prací. Další rok má naspořeno, aby mohla dorazit i rodina. Golda od osmi let matku zastupuje v obchodě. Když nastoupí na střední školu, musí zvládat i poloviční úvazek.
A matka Bluma Mabovyčová? Chce ji dostat ze studií a provdat za staršího muže.
Vdavky? Raději útěk z domu!
Za okénky vlaku se míhá krajina. Golda míří do coloradského Denveru za sestrou Šejnou Korngoldovou. Utíká z domova. Najednou je v jiném světě. Švagr doma pořádá intelektuální dýchánky. To je něco pro ni!
A když se jednoho dne objeví i původem litevský žid Morris Meyerson (1893–1951), který se živí jako písmomalíř, všechen odpor ke vdanému životu je rázem tutam. „Vrať se domů, potřebujeme tě…“ píše jí tři roky na to otec a ona prosbu vyslyší. Vystuduje pedagogiku a 24. prosince 1917 se s Morrisem vezmou.
Práce a zase ta práce…
Páreček se nakonec usadí v Jeruzalémě. Narodí se jim dvě děti: Menachem (1924–2014) a Sára (1926–2010). Golda se má co ohánět, živí se jako učitelka, ale aby uplatila jesle, od tabule míří ještě do prádelny. Roku 1928 je zvolena tajemnicí Rady pracujících žen.
Kvůli tomu ale musí i s dětmi odjet jako její vyslankyně do USA. Práce má nad hlavu a manželství to nepřežije. V roce 1948 třímá v ruce vůbec první izraelský diplomatický pas. Cíl? Moskva – a to v roli velvyslankyně! Její kariéra se rozjíždí naplno.
Teprve třetí na světě!
Když první ministr zahraničních věcí Izraele a druhý premiér Izraele Moše Šaret (1894–1965) vyzve členy zahraničních služeb k hebraizaci jmen, promění se Golda z Meyersonové v Meirovou. V překladu to znamená „ozářit“.
Trochu jiné ozáření Golda bohužel zažije i na vlastní kůži. V 60. letech jí lékaři najdou zhoubné nádory mízních uzlin a lymfatické tkáně, lymfomy. Vypracuje se na ministryni zahraničních věcí, ale v roce 1966 unavená nemocí mizí z politiky.
Nebo si to alespoň myslí. O tři toky později je zvolena historicky pátou premiérkou, jedinou ženou, která si v této zemi do premiérského křesla sedla a teprve třetí premiérkou na světě!
Vůbec první premiér (který je znovu zvolen ještě coby třetí v pořadí) David Ben Gurion (1886–1973) se nechá posléze slyšet, že je Golda „jediným mužem v kabinetu“.
