Nadýchaný, voňavý, lehký. Právě tak má při podávání vypadat správně připravený kuskus. Kromě lahodné chuti nabízí také spoustu cenných živin a pochutnat si na něm můžeme na řadu způsobů.
Vyrobit ho tradiční cestou dá spoustu práce, takže se okolo tohoto rituálu často sejde celá rozvětvená rodina.
Na první pohled nevypadá kuskus nijak výjimečně. Ale prvotní dojem často klame a nejinak je to právě v případě kuskusu. Je typickým jídlem zejména v některých afrických zemích, kde má jeho výroba a konzumace dlouhou tradici.

Šťavnatá dobrota z pšenice
A co je vlastně kuskus?
Je to krupice z tvrdé pšenice, do které se přidává voda a poté prochází fyzickým a tepelným zpracováním, což z něj činí drobnou těstovinu. Při jeho přípravě existují rozmanité metody, lišící se podle regionu, rodinných receptů i snahy o inovaci původních postupů.
Podle výzkumů je však tento pokrm starý více než 2000 let. Jeho původ můžeme vystopovat k Berberům, národům obývajícím severní Afriku, kteří přišli na originální způsob, jak z krupice z tvrdé pšenice vytvořit šťavnaté kuličky.
Takové zpracování obilovin nebylo běžné ani ve starověkém západním světě, ani v Arábii. První písemné zmínky o kuskusu pocházejí ze severoafrické kuchařky ze 13. století. Ale archeologové našli v hrobkách z období vlády berberského krále Massinissy (238-149 př.
n. l.), vládnoucího království Numidie na území dnešního Alžírska a Libye, hrnce a náčiní na přípravu kuskusu.

Sejdeme se u kuskusu…
V 7. století dobývají Arabové severní Afriku, vybudují islámskou říši a poté ji rozšíří až na Pyrenejský poloostrov. Odtud pak kuskus putuje dále do Evropy i do Ameriky – a dokonce také směrem na východ díky migraci a obchodním cestám.
Dnes se vyrábí a jí po celém světě.
Ale zatímco tradičně se tvoří pomocí ručního válení a prosévání, kdy se scházejí skupiny příbuzných, sousedů nebo přátel, aby touto pracnou metodou vyrobily velké množství kuskusu na delší dobu, na západě se obvykle dá koupit kuskus už hotový, vyrobený v továrnách.
Je obvykle předvařený a sušený, takže stačí doplnit vroucí vodou nebo vývarem a nechat několik minut nabobtnat. Správně připravený kuskus je lehký a nadýchaný. Klasický kuskus má průměr asi 2 milimetry, ale existují i hrubší či jemnější varianty.
Podávat se může s různými druhy masa, zeleniny, omáček a dalšími šťavnatými pokrmy, ale hodí se i jako součást salátů.

Africký poklad pro zdraví
V prosinci roku 2020 získají Alžírsko, Mauritánie, Maroko a Tunisko oficiální uznání know-how a postupů, týkajících se výroby kuskusu v podobě zápisu na prestižní seznam UNESCO. Jejich tradiční potravina je však nejenom chutná, ale má i řadu zdravotních benefitů.
Je například vynikajícím zdrojem selenu, což je důležitý antioxidant, který pomáhá chránit buňky před poškozením volnými radikály a snižuje záněty. Selen také podporuje zdraví štítné žlázy a imunitního systému.
V kuskusu najdeme rovněž vlákninu, která je důležitá zejména pro zdraví trávicího systému. Nízký obsah tuku z něj činí vhodnou volbu pro ty, kteří chtějí udržovat zdravou váhu. Navíc obsahuje rostlinné bílkoviny, což je důležité pro vegetariány a vegany.
Kuskus však není vhodný pro lidi s nesnášenlivostí lepku nebo celiakií, protože je vyroben z pšeničné semoliny, která obsahuje lepek.

Kuskus s pohodlnou kapsou
Kuskus se dá najít nejenom na talíři, ale také třeba na stromech. Existuje totiž čeleď kuskusovití, mezi jejíž nejznámější zástupce patří kuskus skvrnitý, kuskus pruhovaný nebo kuskus pozemní.
Tito vačnatci většinou žijí v korunách stromů v Austrálii, na Nové Guineji a přilehlých ostrovech. Obývají různé biotopy a jsou to všežravci.
Kromě charakteristických chápavých ocasů, které jim umožňují obratný pohyb ve větvích, mají dobře vyvinuté vaky pro odchov mláďat.