Jak dlouho nakonec práce na celém bronzovém sousoší svatého Václava potrvá? Více, než 30 let! Na tvorbu hlavní části pomníku se Myslbek inspiruje svatovítským pokladem.

Václav dostane brně neboli kroužkovou zbroj, přilbu takřka stejnou, jakou skutečně nosil, plášť a opásání, na hruď rovnoramenný kříž a do ruky dlouhé kopí s obdélníkovou zástavou.

Pokud bychom celé sousoší ve výsledku změřili, má i s kopím 7,2 metru. A když postavíme Václava na váhu? Naměřila by přibližně 5,5 tuny. Odlití do bronzu si vezme na starost firma Bendelmayer. Roku 1908 už tisk slavnostně oznamuje, že je hotovo.

To je pravda jen zčásti. Tak či onak není jisté, kde by měla socha stát. Proti rampě budovy Národního muzea vznese autor jednoznačný protest a odborníci mu nakonec dají za pravdu. Václav bude stát majestátně na vrcholu svého náměstí.

Odhalen však bude až roku 1913. Na bronzový sraz ale nedorazí svatý Vojtěch, který není tou dobou dokončen.

Sejdeme se pod ocasem

Když se v Praze řekne: „Sraz v osm pod ocasem,“ není pochyb, že máte být na Václavském náměstí pod oháňkou bronzového lichokopytníka.

Ten, co nám stojí na nejslavnějším českém náměstí, spadá pod teplokrevné německé oldenburské plemeno, které bylo vyšlechtěné v Dolním Sasku.

Pod Národním muzeem můžete konkrétně vidět zvěcněného sedmiletého hřebce jménem Ardo, který se ve své době činí v armádě.

Dejte ho na piedestal!

Za konečnou podobou pomníku ale nestojí jen Myslbek. Podílí se na ní i velký odpůrce bourání Starého města pražského, architekt Alois Dryák (1872–1932), a expert na ornamentální výzdobu, sochař a nadšený paleontolog Celda Klouček (1855–1935).

Ten stojí za dekorativním pásem – a krom jiného také výzdobou nově adaptovaných císařských apartmá vídeňského Hofburgu. Podstavec je dokončen roku 1911. Najdete na něm bronzový nápis „Svatý Václave vévodo české země kníže náš nedej zahynouti nám i budoucím“. Nechybí ani čelní erb.

My se tu, prosím pěkně, modlíme

Se čtyřmi sochami světců v nadživotní velikosti se původně nepočítá. Přidány jsou ale již ve fázi modelu.

Do výběru se dostane svatá Ludmila (asi 860–921) s klasickým atributem v podobě závoje kolem krku a náruživě začtená do Bible, do mnišské kutny oděný zakladatel Sázavského kláštera svatý Prokop (?–1053) s tonzurou neboli postřižinami (což je vystříhaný kruh vlasů), svatý Vojtěch (asi 956–997) v biskupském obleku s mitrou a svatý Ivan. Poslední jmenovaný bývá také nazýván svatý Jan Poustevník.

Žít měl podle legendy žil v 9. století v dnešním Svatém Janu pod Skalou. Na sousoší ho ale nenajdete. Jeho místo nakonec získá historicky prokázaná svatá Anežka Přemyslovna (asi 1211–1282), pravděpodobně nejmladší dcera Přemysla Otakara I. (1155/1167–1230).

Na hlavu dostane korunu a postaví se vlevo dozadu. Vpředu má vyhrazené místo Ludmila a Vojtěch. Ale jak již víme, Vojtěch má zpoždění a navíc nepovedenou nohu! Putuje proto na zadní pozici.

Pokud se zadíváte světcům do tváří, udiví vás dokonalým zpracováním. Málokdo ví, že svatý Vojtěch na sousoší nabere podobu 28. pražského arcibiskupa Františka Schönborna (1844–1899).

A pokud se zahledíte z očí do očí svatého Prokopa – uvidíte Josefa Václava Myslbeka!