V 60. letech 20. století zaplavily trh knihy, které slibovaly odhalit skryté pravdy o dávných událostech a legendách. Většinou se jednalo o spekulace a nepodložená tvrzení. Německý ilustrátor a karikaturista Hans Traxler se rozhodl tento trend zesměšnit.

Vytvořil knihu, která se stala jednou z největších literárních mystifikací v historii a zároveň mistrovským dílem satiry.

Jeho kniha, Pravda o Jeníčkovi a Mařence, měla odhalit, že pohádka není o zlé čarodějnici a statečných dětech, ale o skutečné vraždě, která se odehrála v 17. století.

Údajným vrahem měl být pekař Hans Metzler a jeho sestra Gretel, kteří ze závisti zavraždili úspěšnou pekařku Katharinu Schraderinovou.

Aby byl příběh co nejvěrohodnější, Traxler se maskoval jako fiktivní historik George Ossegg a vytvořil pro knihu řadu fotografií, na kterých dokumentoval údajné archeologické vykopávky v lese Spessart.

Kniha se stala obrovským hitem. 18 zahraničních vydavatelů projevilo zájem o její vydání a Ossegg byl zván na besedy po celém světě. Noviny ji označovaly za „největší literární vtip desetiletí“ a tleskaly autorově genialitě.

Recept na perníčky, který Ossegg údajně našel ve zdi domu, byl opsán z kuchařky Dr. Oetkera, což byl další geniální tah. Kdo by pochyboval o receptu, který pochází z tak důvěryhodného zdroje?

Traxler v knize s naprostou vážností vyvracel i ty nejmenší detaily původní pohádky. Například, že kosti, které nalezl, patřily pekařce a nikoliv čarodějnici, jak tvrdí pohádka.

Popisuje, jak byly kosti nalezeny v peci a že analýza prokázala, že patřily 35leté ženě, která byla mrtvá ještě předtím, než byla vhozena do ohně.

Všechny tyto detaily měly vytvořit iluzi reality a přesvědčit čtenáře, že čtou historické odhalení, nikoliv satiru.

A ačkoliv se Traxler v pozdějších vydáních knihy přiznal, mnozí lidé dodnes věří, že příběh o pekařce, která byla zavražděna ze závisti, je pravdivý.

Tento případ ukazuje, jak snadné je vytvořit fake news, které se rozšíří a stane se součástí kolektivní paměti. Traxler se však nesnažil lhát, ale kritizovat. Chtěl ukázat, jak nebezpečné může být nekritické přijímání informací.

A tak příběh o perníkové chaloupce zůstává záhadou, i když byla „odhalena“. Byla to pohádka, mystifikace, nebo obojí? A jaké další „pravdy“ jsou jen geniální vtipy, kterým jsme uvěřili?