Kdo by neměl rád pouštění draka nebo hraní si s jojem? Tyto zdánlivě jednoduché hračky mají za sebou bohatou historii, sahající tisíce let zpátky.

Původně sloužily dospělým pro praktické účely a až později se staly oblíbenou dětskou zábavou. Pojďme se podívat, jak se tyto fenomény dostaly z východních kultur do celého světa.

Draky poprvé spatříme v Číně kolem roku 1000 př. n. l. Původně je dospělí využívali k měření vzdáleností, což bylo užitečné pro přesun velkých armád přes obtížný terén. Draky také sloužily k výpočtu síly a směru větru.

Původní modely měly jednoduchý tvar, připomínající ptáky nebo hmyz, ale postupně byly obohaceny o složité ornamenty a náměty z čínské mytologie.

Draci se do Evropy rozšířili po Hedvábné stezce, a pomohl tomu i slavný cestovatel Marco Polo, který údajně jednoho draka odvezl s sebou do Itálie.

Během svých plaveb v roce 1282 byl prý svědkem letu draka s posádkou, která měla za úkol zjistit, zda je vítr vhodný pro plavbu. Tato praxe ho natolik zaujala, že si ji s sebou odvezl.

Oblíbená hračka jojo má své kořeny v antickém Řecku, odkud pochází malba na váze z 5. století př. n. l. zobrazující chlapce, který jojo drží v ruce. Tehdy byly disky vyráběny ze dřeva, kovu nebo pálené hlíny (terakoty).

Předpokládá se však, že jojo pochází ještě dříve z Číny. V Řecku byly terakotové modely určeny pro slavnostní obětování bohům při rituálech, konaných při dosažení plnoletosti.

Tato hračka se pak rozšířila po celém světě, kde si s ní od stresu pomáhali i dospělí. Například ve staroegyptských chrámech jsou k vidění malby, které jojo připomínají. Na Filipínách je jojo dodnes oblíbenou dětskou hračkou a získalo i svůj dnešní název.

Současný název jojo získává v roce 1916, kdy americký časopis Scientific American uveřejní článek o filipínských hračkách, kde se zmiňuje o tomto pohyblivém disku a pojmenuje ho jako jojo, což má pocházet z filipínštiny.