Zuří druhá světová válka. Na anglických letištích voní vzduch olejem, vibrují tu nervy pilotů a burácí motory spitfirů.
Uprostřed tohoto chaosu se odehrává příběh, který by byl dokonalou předlohou pro hollywoodský film – a s dobrým obsazením by se jistě stal kasovním trhákem. Jenže tentokrát nejde o fikci, ale o skutečnost. Je to příběh přátelství člověka a psa, které nezlomily ani nástrahy fronty.
Píše se rok 1940. Mladý československý letec Václav Bozděch (1912–1980) slouží u francouzského letectva jako střelec a radista. Během jedné mise jeho letadlo havaruje. On i pilot vyváznou, ale ocitnou se hluboko v týlu.
Bozděch se zraněnou nohou hledá úkryt, když v polích zaslechne tiché kňučení. Není to člověk. V zemi zdevastované válkou v ruinách zničeného statku narazí na vyhublé štěně německého ovčáka. Váhá. Má dost starostí sám se sebou. Ale ten pohled… vezme ho s sebou.
Dává mu jméno Antis – podle typu letadla (ANT-40), které jim nakonec zachrání život. A tím vzniká jejich neobyčejné pouto.

Spolu i v kokpitu
Bozděch se s Antisem dostává do Anglie. Protože psi na palubu lodi nesmí, propašuje ho do podpalubí.
Pes projde karanténou i byrokratickými překážkami a stává se maskotem 311. československé bombardovací perutě RAF. V barácích žije s letci, spí pod postelí svého pána a všechny varuje štěkáním před blížícím se náletem.
Když posádka nasedne do stroje, Antis netrpělivě čeká. A když se pán nevrací, vyje tak teskně, až mrazí. Jakmile ale Bozděch přistane, německý ovčák radostně vrtí ocasem a skáče mu do náruče. Brzy se stane regulérním členem posádky.
Jednou je totiž Bozděch zraněn. Přátelé ho odvádějí pryč a Antise drží násilím, aby za ním neběžel. Když psa nakonec pustí, běží kilometr a půl k nemocnici, kde přesně najde svého pána. Poté se pes tajně účastní leteckých misí se svým pánem.
Když to vyjde najevo, velitel Josef Ocelka ho nechá létat oficiálně a dokonce se postará o to, aby měl svoji kyslíkovou masku. Pes se celkem zúčastní třiceti mísí.

Psí věrnost napříč frontami
Po válce se Bozděch s Antisem vrací do Československa. Oba doufají v nový začátek. Jenže brzy je jasné, že komunistický režim válečné hrdiny ze Západu nevítá. Bozděch musí znovu uprchnout, tentokrát před pronásledováním komunistickou vládou.
A znovu s Antisem po boku. Přes hranice, pod rouškou tmy. Opět se dostanou do Anglie. Tady pes dožívá. I když už má šedivý čumák a klouby mu vržou, stále čeká u dveří, dokud se jeho pán nevrátí.
Antis umírá v roce 1953. Je pohřben se všemi poctami, které může pes dostat. Dostává dokonce medaili Marie Dickinové za statečnost během války, což je psí obdoba Viktoriina kříže.
Jeho příběh se stává legendou nejen mezi válečnými veterány, ale i mezi chovateli nejenom tohoto plemena.
Knihy jako pocta
Václav Bozděch se po druhé emigraci do Anglie znovu zapojuje do života československé exilové komunity. Věnuje se psaní, vzpomíná. Antis zůstává jeho největším přítelem a inspirací. O jeho slavném psím hrdinovi vycházejí i dvě knihy.
Autorkou první s názvem Vlčák Ant: Hrdinný letec RAF je Iveta Irvingová. Druhou s názvem Svoboda v oblacích: Osudy českého letce Václava Bozděcha a jeho vlčáka Antise sepíše Skot Hamish Ross. Bozděch umírá v roce 1980, ale jeho jméno. a především jméno jeho psa, přežívá jako symbol hrdinství.