Po použití toalety si umyjete ruce a sáhnete do zásobníku, ze kterého si vytáhnete papírový ručník. Utřete se a vyhodíte ho do koše. Je to pro naprosto běžná záležitost, součást dne. Napadlo vás ale někdy, jak se vlastně takový papírový ručník zrodil? Na jeho počátku je docela zajímavý příběh.
První výrobce průmyslového toaletního papíru na světě má vrásky na čele. Píše se rok 1907 a do továrny společnosti Scott Paper Company ve Filadelfii, kterou vlastní Arthur Scott (1875–1927), právě dorazila zásilka papíru.
Jenže dodavatel tentokrát poslal příliš silný papír, který zkrátka na výrobu toaletního papíru nelze použít. Artur je naštvaný, ale zásilku nechce vyhodit. Bylo by mu líto peněz, které do ní investoval.
Dělníkům tedy přikáže, aby ji uložili do skladu a prozatím nechali tam. Třeba se ty zmetky ještě někdy budou k něčemu hodit…
K čemu se také hodí průklepák
Nějakou dobu na kotouče v továrním skladu sedá prach, ale ne moc dlouho. Ve Filadelfii totiž vypukne chřipková epidemie. Bacily se šíří doslova raketově. V mnoha školách lehnou téměř celé třídy žáků. Důvod je jednoduchý.
Semeništěm nákazy jsou mimo jiné i ručníky na školních toaletách. Používá je každý žák a žákyně a není proto divu, že jakmile jeden z nich vykazuje příznaky chřipky a utře si do společného ručníku nejenom ruce, ale třeba i nos, zanedlouho onemocní i ostatní.
Jedna osvícená učitelka ale dostane nápad. Rozřeže na menší kousky jemné průklepové papíry a dá je dětem na utírání. Preventivní opatření se ukáže jako úspěšné. Tento příběh se po městě šíří od úst k ústům.
Hotelům a restauracím ušetří práci
Také Artur Scott si vyslechne story o tom, jak učitelka zabránila tomu, aby celá její třída zůstala doma nemocná v peřinách. Neproletí mu ale jedním uchem tam a druhým pryč. Historka ho zaujme, vždyť je přece obchodníkem s papírem!
„Z toho by se dalo něco vytěžit,“ bleskne mu hlavou. Vzpomene si na hromadu zmetkových rolí, které má ve firemním skladu. Jde se na ně podívat. V hlavě mu zraje plán. „Papír naperforujeme, aby se dal trhat,“ vysvětluje.
Zpracované role pak přikáže zabalit. Vymyslí pro ně název Sani-Towels, tedy v překladu sanitární ručník a vyrazí s nimi do obchodů. Právě díky epidemii o ně postupně roste zájem. Například restaurace a hotely poměrně rychle pochopí význam této novinky.
Jejich zaměstnanci nemusí teď stále dokola prát látkové ručníky. Odpadne jim spousta práce. Navíc se tím řeší problém s hygienou. Když si každý utrhne jeden papírový ručník, infekce se nebudou tak rychle šířit.
Náklady sníží na minimum
Úspěchy podnikatele příjemně naladí. Novinka zvaná sanitární ručník už se pěkně usadila v jeho firemním sortimentu, teď jde o to, aby se dala zhotovit za co nejmenší sumu peněz.
Postupně ladí způsob výroby papírového ručníku s antibakteriálními vlastnostmi na jedno použití. Nějakou dobu trvá, než se mu podaří snížit náklady na minimum. Když ta chvíle konečně přijde, dorazí 10. listopadu 1910 na patentový úřad.
Podá přihlášku s číslem 1141495. Svoje ručníky balí do rolí. Díky tomu se vždy odtrhne jeden kousek o rozměrech 46 x 33 cm, což je přesně akorát na utření. Balení v rolích také ochrání zbytek před nasáknutí vlhkostí.
Postupně si jednorázové ručníky získají takovou popularitu, že Artur Scott v roce 1931 uvede na trh jejich variantu určenou do kuchyně. Dnes se staly našimi každodenními společníky.
