Erasmus tuší, co ho čeká. Bude trpět za svoji víru, které se ale za žádnou cenu nehodlá zříci. Vždyť přece nečiní nikomu nic zlého, jenom věří ve svého Boha a hlásá jeho dobro. Neubližuje, pouze hlásá jiný názor. Přesto, nebo spíše právě proto se jeho břicho promění brzy v krvavé cáry.

Řekové a Římané se s odsouzenci nepářou. Jednoduše jim zapíchnou zbraň do břicha a rozpárají jim ho. Jde o rázný proces. Orientálci se k tomu ale postaví úplně jinak.

Z párání udělají z něho postupný a složitý proces umírání, u kterého je otevření břicha jenom první fází, malou předehrou. Za ní následuje vyjímání vnitřností. Jde zpravidla o trest za jinou víru, vraždu krále nebo také zradu.

Peršané vytahují odsouzenců, 6-8 metrů střev a pomalu a pečlivě je navíjejí na vrátek. Jde o dlouhý úkon spojený s ohromnou bolestí, mučedník většinou během něho upadne do bezvědomí.

Patron nemocných

V roce 303 je tímto způsobem týrán syrský biskup Erasmus (†303), který předtím nějaký čas žil jako poustevník. Císaři Maximiánovi (kolem 250–310) totiž vadí, že vyznává v té době ještě zakázané křesťanské náboženství, a to se mu stane osudným.

Také zázraky, které praktikuje nejsou Římanům po chuti. Údajně uklidní rozbouřené moře, v jehož vlnách se ocitne loď, na které se plaví s přáteli. Poté se usídlí v Itálii jižně od Říma. Z rozkazu císaře umírá při krutých mukách při rozpárání břicha.

Později se stane patronem námořníků, lodí a také lidí, kteří trpí při bolestech břicha, kolikách, nemocech žaludku právě s ohledem na způsob jeho smrti. Tento trest nedojde zapomnění ani na úsvitu novověku.

Krvavý perský zvyk obnoví během svých náboženských válek (1562‒1598) Francouzi. Hlavně tamější protestanté se stávají specialisty v párání břich katolíků. Obnovili starý perský zvyk a navíjeli útroby na hůl, dokud jim břicho zcela nevyprázdnili.

Vnitřnosti spálí

Robert Graham a Walter Stewart Atholl (asi 1360‒1437) a dalšími spiklenci zabijí 21. února 1437 skotského krále Jakuba I. (1394–1437). Nespokojení poddaní se jim ale chtějí mstít. Dojde proto k zatčení atentátníků a Atholl si vytrpí nečekaná muka.

Nejdříve ho uloží do košíku, potom ho vyzdvihnou jeřábem do výšky a spustí dolů, kde ho prudkým trhnutím zastaví. Jde vlastně o estrapádu, při které si vykloubí končetiny. Tím ale jeho utrpení nekončí.

Na pranýři mu nasadí rozpálenou železnou korunu, na které se skví nápis „král všech zrádců“. Druhý den ho připoutají k překážce a táhnou městem.

Některé prameny uvádějí, že ho také oslepí a trhají mu maso rozžhavenými kleštěmi, jiné hovoří pouze o připoutání a vlečení. Rozpárání břicha následuje třetí den, kdy mu vnitřnosti trhají jednu po jedné. Navíc mu vytažené vnitřnosti pálí přímo před jeho očima.

Také vytrhnou a spálí srdce. Závěrečnou tečkou za jeho popravou se stává stětí hlavy a rozčtvrcení. Pro výstrahu kusy jeho těla vystavují po celé zemi. Během března se podobného trestu dočkají další atentátníci, kteří měli na králově vraždě podíl.