Židovská kuchyně je mnohem víc než jen soubor pravidel. Je to živá tradice, která se projevuje v rozmanitosti a symbolice pokrmů spojených s židovskými svátky a běžným životem.
Tyto pokrmy nejen sytí tělo, ale i duši, připomínají staleté příběhy, oslavují důležité události a upevňují komunitu.
Od slavnostního chala chleba, který zahajuje šabat, po symbolický maces pesachové večeře, každý pokrm má své místo a svůj význam.
Pojďme se podívat na některé z nejznámějších a nejmilovanějších tradičních židovských jídel, která odrážejí bohatou kulturu a hluboké náboženské dědictví židovského národa.
Židovská jídla mají svou nezaměnitelnou symboliku a jejich kořeny sahají až do biblických dob. Tato kuchyně se pyšní historií starou tři tisíce let, což z ní činí jednu z nejstarších a nejzachovalejších kulinárních tradic na světě.
Židé samotní se nikdy nesoustředili do jedné konkrétní zeměpisné oblasti, ale byli rozptýleni po celém světě. Říci tedy o této kuchyni, že pochází výhradně z Izraele, by ji ochudilo o její bohatou a rozmanitou identitu.
Je ovlivněna tím, co se vaří v zemích Středního východu, své si bere ze středomořské kuchyně, a její stopy najdeme i v Latinské Americe, Indii či Střední Asii.
Na prostřených židovských stolech tak splývají různé kultury, chutě a vůně, tvořící jedinečnou mozaiku. Je tu ale něco, co tohle vše drží pohromadě a dává jí jednotný rámec – pravidla, která sami Židé označují za zákon.
Tyto dietní zákony, které přetrvaly staletí, jsou známé jako kašrut. Jedná se o soubor pravidel a předpisů, jejichž hlavním cílem je zachovat rituální čistotu.
Používají se především v souvislosti s potravinami, ale označují i vše, co je povolené, vhodné nebo správné v širším slova smyslu. Vhodné jídlo je označováno jako „kašer“, aškenázská výslovnost je „košer“.
A to zná i čeština, která si tento termín osvojila jako synonymum pro něco správného, v souladu s pravidly. Zhruba padesát ze 613 zákazů a příkazů Tóry se věnuje stravování. Jejich dodržování je nedílnou součástí života Židů a je vnímáno jako služba Bohu.
Má se za to, že tyto stravovací zákony jsou shrnutím Boží vůle, která byla vyjádřena Mojžíšovi na hoře Sinaj a přepsána ve Starém zákoně.
Kašrut je tak jedním z nejdůležitějších pilířů židovského náboženského života a zahrnuje vše, od zákazu rozdělávání ohně o šábesu až po pomalu vařená dušená masa.

Košer je skutečnou páteří židovského jídla. Mezi hlavní zásady kašrutu patří rozdělování na čistá a nečistá zvířata, rituální porážka, oddělování mléčných a masných pokrmů a přísný zákaz požívání krve.
Za všemi těmito zásadami stojí hluboká úcta k životu všech Božích tvorů. Zabití zvířat nesmí nikdy docházet bez vážného důvodu, a lov pro zábavu je přísně zakázán. Pro lov ryb musejí sloužit pouze sítě, nikoliv udice.
Zákaz požívání krve je jednou z nejzásadnějších pravidel. Krev je připodobněna k duši a k životu, a proto je porážka vedena tak, aby jí ze zvířete odešlo co nejvíce. Zbylá krev se odstraňuje složitým procesem zvaným košerování.
Pravidla pro čistá a nečistá zvířata jsou rovněž velmi detailní. Ze savců Tóra povoluje jíst všechny sudokopytníky, kteří přežvykují. Vepřové maso je naopak přísně zapovězeno. Rituálně nečisté zvíře je nazýváno trejfe.
Co se týče ptáků, mrchožrouty a masožravce židovská tradice nejí. Kuře, slepice, kachna, husa, krůta, kohout, holoubata či křepelky – všichni tito ptáci patří na židovský stůl. I ptáky je samozřejmě potřeba rituálně zabít a důkladně odkrvit, aby byly košer. Od košer slepic je možné použít vejce.
Košer ryby musí mít ploutve a šupiny. Na jídelníčku tak mohou být tuňák, losos či makrela, ale úhoř či sumec ne. Stejně je třeba vynechat veškeré mořské plody. Ryby není třeba zbavovat krve a patří do skupiny parve potravin.
Jakkoli je to pro mnohé zarážející, kašrut myslí i na pojídání hmyzu. Všechen je zakázáno konzumovat, až na čtyři druhy kobylek, které Tóra povoluje.
Rituální porážka má své složité předpisy. O to se stará šochet – vyškolený řezník, který je zároveň věřícím a praktikujícím Židem. Porážka se nazývá šchita. Provádí se dokonale hladkým a ostrým nožem bez špičky, zvaným chalaf.
Cílem je ušetřit zvíře zbytečné bolesti a stresu. Pokud je zvíře zabité jinak, nebo zemře samo, je považováno za zdechlinu – nevela. Pro Židy u něj platí přísný zákaz konzumace.
Jedním z nejznámějších a nejpřísnějších pravidel je separace masa a mléka. Mezi konzumací jídel z masa a mléka musí vždy uplynout určitá doba. Každá židovská hospodyňka musí mít vždy dvě kompletní sady nádobí – jednu na jídlo z masa, druhou na mléčné.
Dnešní ortodoxní židovské rodiny mají dokonce dvě trouby a lednice, aby se předešlo jakékoli kontaminaci.
Ovoce, zelenina, houby, vejce, med a další potraviny, které nejsou z kategorie masa či mléka, se označují slovem parve. Tyto potraviny nesmějí obsahovat červy či hmyz.
Mohou se jíst s mlékem či masem, ale je důležité si uvědomit, že pak mohou získat i jejich chuť. Právě sem patří i ryby a povolené druhy kobylek. Ortodoxní Židé ovšem rybu zároveň s masem nejedí, podle tradice to není dobré pro zdraví.
Všechna tato pravidla dohromady tvoří komplexní, ale smysluplný systém, který odráží hluboké náboženské přesvědčení a úctu k životu.

A nyní se podívejme na některé z nejvýznamnějších tradičních židovských jídel, která jsou nedílnou součástí svátků a každodenního života:
Chala: Tento sladký, pletený chléb je podáván během šabatu (den věnovaný odpočinku) a dalších svátků.
Šábesové a sváteční jídlo tradičně začíná požehnáním nad dvěma bochníky tohoto chleba, který symbolizuje dvojí porci many, jež spadla Izraelitům na poušti před šabatem. Chala je nejen lahodná, ale i vizuálně krásná, a její příprava je často rodinnou tradicí.
Latkes: Bramborové placky podobné českým bramborákům, ovšem často dělané nasladko nebo podávané s jablkovou omáčkou či zakysanou smetanou. Jsou oblíbené zejména během Chanuky (Svátek světel, konec prosince).
Jejich smažení na oleji symbolizuje zázrak oleje, který hořel v chrámu osm dní, ačkoli ho bylo jen na jeden den.
Maces (matza): Nekvašený chléb je klíčovým pokrmem konzumovaným během Pesachu (svátek nekvašených chlebů, polovina dubna, jeden z nejdůležitějších svátků). Maces připomíná spěšný odchod Izraelitů z Egypta, kdy neměli čas nechat chléb vykynout. Je to symbol svobody a připomínka dlouhé cesty z otroctví.
Polévka s macesovými knedlíčky: Tato silná slepičí vývarová polévka se zeleninou, obohacená o knedlíčky z mletého macesu, vajec a tuku, je klasikou židovské kuchyně. Je považována za „židovský penicilin“ pro své uklidňující a léčivé vlastnosti.
Kugel: Zapékaný pokrm, nejčastěji ze sladkých nudlí (nudlový kugel) nebo brambor (bramborový kugel). Existují však i zeleninové varianty. Kugel je oblíbený na šabat a svátky, neboť je vydatný a snadno se připravuje dopředu.
Šoulet: Tento dlouze vařený eintopf z masa (často husa nebo hovězí), fazolí, brambor a krup je oblíbený během šabatu. Díky dlouhému vaření (často přes noc) je možné dodržet zákaz rozdělávání ohně o šabatu a zároveň mít teplé jídlo. Šoulet je vydatný a plný chuti.
Tzimmes: Sladký „guláš“ z mrkve, brambor a sušeného ovoce, často slazený medem nebo hnědým cukrem. Podává se při slavnostních příležitostech, zejména o svátku Roš ha-šana (přelom září a října, židovský Nový rok).
Je součástí jídla, kdy je tradiční jíst sladké a medově ochucené pokrmy, symbolizující přání sladkého a šťastného nového roku.
Tyto pokrmy nejen uspokojují chuťové buňky, ale také slouží jako most mezi generacemi, přenášejí příběhy a udržují tradice živé. Každé jídlo je příležitostí k oslavě, k zamyšlení a k posílení rodinných a komunitních vazeb.