Pro jednoho dechberoucí podívaná, pro druhého smrtelný střet. Blesky každoročně na celém světě zasáhnou desítky tisíc lidí. Ničivá energie blesku je srovnatelná s menší jadernou válkou! V každém okamžiku zažívá naše planeta asi 1800 bouří.
Zhruba stovka blesků ozáří nebe každou vteřinu. Jak vlastně bouřky vznikají a co způsobuje blesk, tento úchvatný, ale i děsivý přírodní jev?
Ještě roku 1341 byl v Litvě při pohanském obřadu obětován člověk bohům hromu a blesků. Baltové však nebyli výjimkou. Lidské oběti božstvům spojeným s bouřemi znali už ve starém Římě, u Keltů i Slovanů. Proč? Lidé se snažili zajistit si jejich přízeň.
Bouře na obloze vždy působily magicky a nevysvětlitelně. Dnes už víme, co způsobuje blesky a hromy, ale po tisíce let byly tyto jevy vnímány jako projevy vyšších mocností.
Zatímco pohané spojovali bouře s jedním konkrétním bohem, v křesťanském světě mohly být bouřky přisuzovány více postavám. Přesto mělo vysvětlení často stejný základ: Bůh se hněvá!
Dlouhá staletí obav a nepochopení vytvořila bohatou mytologii kolem těchto atmosférických jevů, která je dodnes součástí našeho kulturního dědictví.

Vezmi horký letní vzduch, přidej vlhkost, a to celé pošli nahoru do atmosféry. Tam to prudce zchlaď… a tak stále dokola. Takhle nějak se „vaří“ bouřky, jejichž zásadním průvodním jevem jsou blesky, hromy, déšť a prudký vítr. Někdy se přidají i kroupy.
Bouřka se dá „uvařit“ už za třicet minut a může trvat několik hodin. Stačí, aby se zrodil mrak jménem cumulonimbus. V jeho horní části se nashromáždí kladné ionty a v dolní základně záporné, přičemž zemský povrch je nabit kladně.
Vznikají tak příhodné podmínky pro to, aby přeskočila obrovská jiskra, dlouhá několik kilometrů s napětím v milionech voltů. V Česku přichází nejvíce bouřek v červenci a srpnu. Důvodem jsou právě vedra.
Za rok u nás máme v průměru 25–40 bouřek, při kterých blesky způsobí několik požárů domů i přírody, někdy umírají i lidé. To v teplých a vlhkých oblastech Země mohou mít bouřky klidně po celý rok. Neznamená to ale, že výjimečně nemůže přijít bouřka i v zimě.
Průměrný úder blesku má dostatek energie ke svícení 100W žárovky po dobu tří měsíců.
Léto je pro bouřky příhodné. Zatímco ve výšce kolem čtyř kilometrů nad Zemí se udržuje teplota kolem bodu mrazu, dole jsou vedra. Horký vzduch stoupá nahoru, přechladí se, vodní pára zkapalní a vytvoří ledové krupky nebo kapičky a ty dávají vzniknout mraku.
Bouřkové mraky jsou obrovskou masou elektrických nábojů. Česko je zemí s průměrnou bouřkovou činností. Podívanou s 50 tisíci blesky tu zažívají lidé jen výjimečně.
V jihoamerické Venezuele v místě zvaném Relampago del Catatumbo však mají takové divadlo za okny téměř denně. Průměrně tu zazáří 40 tisíc blesků každý den.
Podle přístroje Lightning Imaging Sensor, který vyslala do vesmíru NASA, aby počítal blesky, udeří každou vteřinu na zemi zhruba 100 blesků. Ty od venezuelského Catatumba tvoří setinu celosvětového počtu.
Pomáhají tady navigovat rybáře při cestách domů a v minulosti zabránily nepřátelské invazi – lodě plující k pobřeží byly v jasném světle blesků vidět jako ve dne.
Přestože dnes už má hromosvod každá chata, bouřky jsou stále nebezpečné. Ano, jde o fascinující zážitek, to ale neznamená, že lze podcenit hrozbu, kterou v sobě skrývají. Blesky nemají žádná jednoznačná pravidla.
I proto je dobré vědět, jak se při bouřce pohybovat. Existuje totiž řada mýtů. Třeba pravidlo neschovávat se pod nejvyšší strom. Proč? Studie mezinárodní arboristické společnosti Arborist News uvádí: Ne všechny stromy jsou pro blesky stejně přitažlivé.
Navzdory lidové představě totiž nerozhoduje jen výška stromu, ale i hloubka kořenů. Velmi vysoká pravděpodobnost zásahu blesku proto provází liliovník či akát, vysoká míra nebezpečí je i u dubu a jasanu, relativně nízká pak u buku či jírovce.
Důležité je také to, na jakém stanovišti strom roste. Významnou roli hraje výskyt spodní vody či množství železitých příměsí v půdě. To jsou okolnosti, které nevidíme, ale to, kam udeří blesk, mohou ovlivnit.

Kromě deště, větru a blesků doprovázejí bouřku i hromy – zvuková dvojčata blesků. Obojí se na nebi odehraje současně, ale protože světlo se pohybuje větší rychlostí než zvuk, hrom se za bleskem zpožďuje.
Díky tomu je ale možné spočítat vzdálenost bouřky od pozorovatele – každý kilometr přidává zhruba tři vteřiny. Pokud tedy zahřmí deset vteřin poté, co se zablesklo, je bouřka zhruba 30 kilometrů daleko.
Bouřek je mnoho druhů, některé k nám přijdou s atmosférickou frontou, jiné vznikají místně z tepla. Například kroupy přináší supercela – zvláštní druh bouřky, který připomíná otočené tornádo a uvnitř rotují kroupy. Supercely vznikají v horku a vlhku.
Vypadá to, že například bouřek s kroupami poslední dobou přibývá. Sami meteorologové ovšem upozorňují na to, že dnes máme mnohem lépe vybavené meteostanice. A také obyvatele, kteří díky chytrým mobilům a sociálním sítím hlášení o kroupách rychle rozšíří.
Ovšem pozor. Kdo vyrazí ven fotit kroupy, stává se součástí venkovního elektrického pole. Právě při pohybu venku se odehraje nejvíce úmrtí a úrazů, způsobených bleskem.
Bouřky jsou kritické hlavně na horách, kde se lidé pohybují po hřebenech jako živé hromosvody. Vrcholky hor mají desetkrát vyšší pravděpodobnost, že je zasáhne blesk. Když už turisty bouřka na cestě přepadne, je třeba mířit do údolí.
Podmáčená místa, vysoké osamělé stromy, velké vyčnívající balvany či skalní věže je dobré obcházet obloukem. Cílem je najít bezpečný úkryt. Stan to určitě není, a to kvůli svým kovovým součástem.
Obecně je dobré kovové předměty nechat minimálně 50 metrů od úkrytu a hlavu nevystrkovat nad reliéf terénu. Při přečkávání bouřky v jeskyni je lepší postoupit dál od vchodu. Nejbezpečnějším úkrytem, pokud není blízko hospoda či chata, je kupodivu automobil.
Funguje jako takzvaná Faradayova klec. Náboj se při zasažení bleskem šíří karoserií a posádka zůstane v pořádku – nesmí se ovšem dotýkat kovových částí auta.