Ohromující, nádherný a monumentální – takový je Angkor Wat v Kambodži, největší náboženský komplex na světě. A také tajemný, protože jeho existence v nás stále probouzí zvědavost.

Ačkoli se v okolí jezera Tonle Sap a města Siem Reap nachází podobných chrámových komplexů více, Angkor Wat ale všechny převyšuje. Nejenom svou rozlohou, ale především tím, jak je zachovalý.

Obklopuje jej totiž 190 metrů široký vodní příkop, který komplex chrání před nenasytnými chapadly džungle.

Angkor Wat byl kdysi posvátným srdcem ohromného Angkoru, hlavního města khmerské říše, které vládl král Suryavarman II. (1113–1150). Samotném Angkoru tehdy žily miliony lidí, což z něj dělalo jedno z největších měst na světě.

Chrám je tak věčným odkazem na krále, který si právě tak nějak představoval ráj. Měl být jakýmsi nebeským městem, které představovalo horu Meru, podle tamní mytologie domov bohů. Uprostřed chrámu stojí pět věží rozestavěných ve tvaru pětky na kostce.

Angkor Wat je tak modelem vesmíru a celého světa, protože Suryavarman tím chtěl připomenout svůj božský původ.

Ve středu se nachází ohromný chrám, posvátná hora chráněná ze všech stran vodním příkopem, jež představuje světové oceány.

Město kolem chrámu Angkor Vat mělo rozlohu přes 1000 kilometrů čtverečních a protkávala je síť zavodňovacích kanálů, využitelných částečně i jako dopravní tepny.

Promyšlený systém kanálů zajišťoval obyvatelům města čistou pitnou vodu i v dobách monzunových dešťů a častých záplav, které přinášely. Kromě kanálů odhalili archeologové také stopy více než 1000 umělých malých jezer a nejméně 74 dosud neznámých menších chrámů.

Právě za krále Suryavarmana II. se z Angkor Vatu stala největší náboženská stavba na světě a jedinečný důkaz khmérské kultury. Khmerská říše existovala mezi 9. a 15. stol., ale právě během 12. stol.

byla civilizace Angkoru na svém vrcholu a zažívala nebývalý kulturní rozmach. Z dochovaných záznamů vyplývá, že se na stavbě podílelo 300 000 dělníků a 6 000 slonů. Podle archeologů se král Suryavarman nepovažoval jen za člověka, ale za poloboha.

O jeho životě a činech vypovídají i mnohé nápisy na stavbách. Nápisy o konci jeho vlády však nebyly nalezeny. Jeho přesná doba vládnutí ani příčina smrti tak není známa.

I tak nám tu ale na sebe zanechal úžasnou památku. Vždyť rozloha tohoto komplexu je jen obtížně představitelná.

Vnější obvodová zeď o délce 1024×802 metrů a výšce 4.5 metru je obklopena 30 metry volné plochy a přibližně 200metrovým vodním příkopem, který symbolizoval oceán obklopující horu Meru.

Přístup k chrámu je možný po hliněném valu na východě a po pískovcovém náspu na západní straně. Chrámová fasáda je pokryta složitými reliéfními řezbami.

Vnitřní stěny lemující vnější galerii jsou zdobeny výjevy z hinduistických psaných děl Mahábháraty a Rámájany, vyprávějící příběhy o historii a mytologii Kambodže.

Ze severozápadního rohu západní galerie je na zdi proti směru hodinových ručiček vyobrazena bitva u Lanky a bitva u Kurukšétry. V jižní galerii je vyobrazena historická scéna, zachycující procesí krále Suryavarmana II., když poprvé vstoupil do města.

V celém chrámu je také vytesáno téměř 3000 nymf, z nichž každá je jedinečná. V centrální věži se nachází 3.25 m vysoká socha boha Višnua, vytesaná z jednoho bloku pískovce. Kolem sochy jsou obětiny od různých poutníků a mladých lidí, kteří mají před svatbou.

Galerie Buddhů v centrálním chrámu byla kdysi domovem stovek obrazů Buddhy, z nichž mnohé byly odcizeny za vlády Rudých Khmerů v 70. letech 20. století. Je smutnou ironií osudu, že ani voda nedokázala ochránit Angkor Wat před agresí okolního světa.

Už v roce 1177 napadl Angkorské království sousední kmen Čamu z Vietnamu, který chrám vyplenil.

Angkor tak na dlouhou dobu upadl do zapomnění, pro okolní svět jej znovu objevil Henri Mouhot (1826–1861) v lednu roku 1860. „Je to velkolepější než cokoliv, co nám staří Řekové a Římané zanechali,“ zapsal si tehdy do deníku Mouhot, když stanul na nádvoří nejznámějšího angkorského chrámu.

Žádný z vědců, kteří se později Angkor Vatem zabývali, ale dodnes uspokojivě nevysvětlil, proč Khmerové postavili největší chrám světa v tak nehostinných podmínkách a kde vzali ohromné množství kamenů na jeho vybudování?

A proč jej nakonec náhle opustili a nechali napospas džungli? K velkým záhadám patří samotné vybudování chrámu.

Stavba prý vyrostla tak rychle, že ji podle některých legend stvořili andělé, démoni či obři, případně se místo zázrakem zrodilo „samo“ během jediného večera.

Další velkou záhadou zůstává i původ použitého pískovce. Jeho nejbližší naleziště totiž leží víc než 30 km severně od chrámu. Na stavbu se spotřebovaly miliony tun kamene, jak ho tedy dělníci dopravili na místo?

Snad po vodě, jenže řeka se lokalitě obloukem vyhýbá, a muselo by se tudíž jednat o síť umělých kanálů a říčních ramen. Protože bylo nutné přesunout bloky o hmotnosti 50 kg až 10 t, musela být organizace práce vskutku obdivuhodná.

Ve hře je tedy i další vysvětlení. Někteří badatelé se domnívají, že na výstavbu Angkor Vatu byl spotřebován celý pískovcový masiv, takže po něm nic nezbylo. Další velkou záhadou je pak samotný zánik chrámového komplexu.

Některé teorie tvrdí, že za to může válka s Thajskem vrcholící roku 1431, jiní hovoří o přelidnění, přestoupení panovníků k buddhismu či nezadržitelně upadající obchod. Nejpravděpodobnější je, že za konec největšího města na světě může právě voda.

Udržovat v chodu rozrůstající se vodní systém bylo jistě čím dál náročnější, navíc mohlo dojít k erozím a zanášení kanálů, což ještě zvyšovalo nároky na jejich údržbu a postupně vedlo k tomu, že lidé své město opustili.

Zda se ale právě tato hypotéza zakládá na pravdě, to patrně vědí jen andělé a obři.

Angkor Wat tak zůstává majestátním monumentem dávné civilizace, který i dnes fascinuje svou krásou, rozsahem a především množstvím nezodpovězených otázek.

Je symbolem lidské geniality, ale zároveň i připomínkou toho, že některé záhady minulosti nám stále unikají. Možná právě v tom tkví jeho největší kouzlo.