Navzdory tomu, že fobie postihují miliony lidí po celém světě, stále kolem nich koluje mnoho mýtů a nedorozumění. Jsou fobie jen přehnané strachy? Jsou lidé s fobiemi „blázni“? A je vůbec možné se jich zbavit?

V tomto článku se ponoříme do hlubin těchto iracionálních obav, odhalíme vzácné a kuriózní fobie, jako je strach z dlouhých slov nebo arašídového másla, a vyvrátíme nejčastější mýty, abychom lépe pochopili, jak s fobií bojovat a překonat její ochromující dopad.

Vzácné fobie

Úzkost z dospívání nutila chlapce k neuvěřitelným krokům. Téměř neuvěřitelnou strategii zvolil pro svůj život čtrnáctiletý chlapec, který měl panickou hrůzu z dospívání – geraskofobii.

Tak moc se chtěl vyhnout odpovědnosti, vztahu, osamostatnění a finančním závazkům, že omezoval svoji stravu, aby jeho tělo nemělo živiny, hrbil se a mluvil vyšším hlasem. Každá známka stárnutí v něm vyvolávala úzkosti a depresi.

Tento extrémní případ ukazuje, jak hluboce mohou fobie ovlivnit chování a životní volby jedince, vedoucí k sebepoškozujícím praktikám a sociální izolaci.

K vyloučení ze společnosti, a tedy i ze života, může vést ambulofobie. Panický strach z chůze přepadá starší lidi, kteří chtějí omezit riziko pádu. Často proto odmítají vylézt z postele.

Ačkoliv se může zdát, že se chrání, ve skutečnosti se uzavírají do začarovaného kruhu, kdy nedostatek pohybu vede k dalšímu zhoršování fyzického stavu a prohlubování fobie.

Intenzivní a přetrvávající strach ze zvracení – emetofobie – se může stát nepříjemnou pastí. Úzkost totiž způsobuje nevolnost. Postižený člověk žije v začarovaném kruhu – má strach ze zvracení, zároveň v něm strach pocity na zvracení vyvolává.

Tato fobie může vést k drastickým omezením ve stravování a sociálním kontaktu, protože postižený se snaží vyhnout jakýmkoli situacím, které by mohly vyvolat nevolnost nebo zvracení.

Žvýkačku a vyteklý žloutek mi nikdy neukazujte!

Kdo to někdy přehnal s množstvím arašídového másla na rohlíku, možná bude mít pochopení s touhle vzácnou fobií. Arachibutyrofobie znamená strach z toho, že se arašídové máslo přilepí na patro. Příčina?

Vedle obecné obavy z udušení to může být i nepříjemná zkušenost s alergií na arašídy. Tato fobie, byť se zdá kuriózní, může výrazně ovlivnit stravovací návyky a omezit výběr potravin, což může vést k nutričním nedostatkům a sociálním obtížím.

Na světě žijí i lidé, jejichž tělo přehnaně reaguje na to, když vidí nebo i jen pomyslí na rozžvýkanou žvýkačku (chiclefobie) či rozbité vejce (ovophobie).

Tou prý dokonce trpěl Alfred Hitchcock (1899–1980), britský a americký filmový režisér a producent, což je fascinující detail, který ukazuje, že i géniové mohou mít velmi specifické a iracionální strachy.

A co je to hippopotomonstrosesquipedaliofobie? Toto děsivě dlouhé slovo pojmenovává vzácný strach z děsivě dlouhých slov. Tato fobie je ironicky pojmenována slovem, které by samo o sobě mohlo vyvolat úzkost u někoho, kdo jí trpí.

Je to ukázka toho, jak fobie mohou být sebe-referenční a jak se mohou zaměřit na abstraktní koncepty, nejen na konkrétní předměty.

Na závěr jedna z nejneobvyklejších fobií. Zahrnuje vážný strach z fobií – fobofobii. Ohrožuje ty, kteří mají i jiné úzkostné poruchy, a vytváří tak cyklus strachu ze strachu, který může být velmi obtížně prolomitelný.

Fobie: Mýty x Fakta

Abychom lépe porozuměli fobiím, je důležité vyvrátit některé běžné mýty:

Mýtus: Lidé s fobiemi jsou blázni.Fakt: Fobie patří mezi běžně diagnostikovaná psychiatrická onemocnění.

Jsou uznány jako legitimní úzkostné poruchy a postihují široké spektrum lidí, bez ohledu na jejich inteligenci nebo sociální postavení. Nazývat je „blázny“ je stigmatizující a nepřesné.

Mýtus: Fobie nejsou vážné.Fakt: Fobie extrémně narušují normální fungování člověka. Úzkost, strach a panika, které zažívají lidé se specifickými fobiemi, se nedají srovnat s běžnou obavou, nelze je brát na lehkou váhu.

Fobie nejsou normální součástí života a mohou vést k sociální izolaci, problémům v práci nebo ve škole a výrazně snížit kvalitu života.

Mýtus: Fobie jsou jen přeceňované strachy.Fakt: Fobie jsou spojeny s extrémní tělesnou i psychickou reakcí na strach. Mohou vypadat jako přehnané obavy, ale člověk, který fobii prožívá, vše vnímá jako reálné hrozby.

Mozek reaguje, jako by byl život v ohrožení, což spouští reakci „bojuj, nebo uteč“, i když není přítomno žádné skutečné nebezpečí.

Mýtus: Existuje něco jako racionální fobie.Fakt: Podle definice je fobie strach, který je iracionální – logicky nepochopitelný a nevysvětlitelný. Úloha strachu v lidském přežití je extrémně smysluplná.

Mozek ale může přehnaně reagovat na podněty, které ve skutečnosti ohrožující nejsou. Kdyby byl strach racionální, nebyl by to fobie, ale opatrnost.

Mýtus: Fobie nelze překonat.Fakt: Fobie mohou být chronické a dlouhodobé a pravděpodobně samy neodezní.

Lze je léčit a existuje několik postupů, jako je kognitivně-behaviorální terapie, expoziční terapie a v některých případech i farmakoterapie.

Lidé s fobiemi ale často léčbu nehledají, neboť svou poruchu nepovažují za závažný důvod k návštěvě psychiatra nebo terapeuta, což je velká škoda, protože účinná léčba je k dispozici.

Fobie jsou komplexní a často nepochopené úzkostné poruchy, které se projevují v širokém spektru forem, od běžných strachů po ty nejbizarnější.

Klíčem k jejich zvládnutí je pochopení, že nejsou znakem slabosti nebo „bláznovství“, ale skutečným zdravotním problémem, který si zaslouží pozornost a léčbu.

S odbornou pomocí a prolomením mýtů, které fobie obklopují, je možné pro mnoho lidí s fobiemi najít cestu k úlevě a plnějšímu životu bez ochromujícího strachu.