Ulice opanují tanky a střelba je slyšet na každém rohu. Kalendář tehdy ukazuje srpen 1968 a Československo zažívá jeden z nejtěžších dnů v historii. Škodě neujde ani Národní muzeum, které si údajně vojáci spletou s budovou Československého rozhlasu.

Dnes budova zdobí Václavské náměstí, v minulosti Národní muzeum, které je založeno v roce 1818, prožije turbulentní období. Zvládne to s odřenou fasádou a rozmlácenými okny!

Stěhování č. 1

Začátkem 19. století rostou muzea jako houby po dešti a Čechy nezůstávají pozadu.

Volání po novotách vyslyší šlechtici v čele s Františkem Antonínem z Kolovrat (1778–1861), k němuž se přidávají další jako například Kašpar Maria ze Šternberka (1761–1838), věhlasný botanik a paleontolog, a jeho bratranec František Josef z Klebelsbergu (1774–1857), pro změnu bývalý ministr financí.

Oni sami pokládají základy budoucí instituce, protože do sbírek věnují vlastní věci jako herbář čítající několik tisíc položek, stovky středověkých iluminací či na šest stovek vycpaných zvířat.

Vlastenecké muzeum v Čechách, jak zní tehdejší název, nemá vlastní budovu, a tak znovu zasáhnou Šternberkové, jež poskytnou prostory svého paláce na Hradčanech. Tam se přesouvají v roce 1819 z kláštera sv. Jakuba na Starém Městě.

V samém centru Prahy

Současně vzniká Společnost vlasteneckého muzea v Čechách a její založení posvětí i císař František I. (1768–1835). „Uspořádání sbírek přírodnin a památek ze současnosti k předvedení vhodného užití a uchování pro potomky,“ dávají si za úkol.

Brzy chování šlechticů přitáhne intelektuály jako František Palacký (1798–1876) či František Xaver Zippe (1791–1863) – jména většiny z nich se dnes skví na fasádě Národního muzea.

Exponáty bobtnají a Šternberský palác přestává v roce 1846 stačit, a tak nastává další stěhování – tentokrát do Nostického paláce v ulici Na Příkopě. Všem je jasné, že instituce bude potřebovat vlastní budovu.

Na scéně se objeví městská rada, která vlastencům věnuje pozemek v horní části Václavského náměstí.

Cena? Dva miliony!

Záhy odstartuje diskuze, jak má nová budova vypadat. Do soutěže se přihlásí 27 návrhů, zvítězí ten, který má na svědomí Josef Schulz (1840–1917). Dělníci poprvé kopnou do země 27. června 1885 a realizace trvá šest let.

Novorenesanční budovu s kupolí totiž zbrzdí nevlídné počasí, otevření probíhá v květnu 1891. Interiér ale tehdy zeje prázdnotou, protože čeští sochaři a malíři se na výzdobu teprve chystají.

Hotovo mají až v roce 1901, kdy Národní muzeum, jehož cenovka se tehdy pohybuje kolem 2 milionu zlatých, plnohodnotně otevře své brány.

V dalších letech utrží fasády nejednu jizvu – na konci druhé světové války a během srpna 1968. V těsné blízkosti se také upálí student Jan Palach (1948–1969). Statiku pro změnu naruší stavba metra.

Okolí doplní futuristicky vyhlížející budova Federálního shromáždění, která se v červnu 2009 změní na součást Národního muzea!