Olympijské hry jsou přehlídkou mimořádných sportovních výkonů, ale občas se na nich objeví i příběhy, které překračují hranice sportu a stávají se legendami.
Od amerického gymnasty s dřevěnou protézou, který získal medaile, přes golfistku, která nevěděla, že se stala olympijskou vítězkou, až po plavce, jenž se stal filmovým Tarzanem.
Ponořme se do světa nevídaných osudů a kuriozit, které se staly součástí bohaté olympijské historie.
Vítěz s dřevěnou nohou
Na hrách v St. Louis v roce 1904 například soutěžil americký gymnasta George Eyser (1870–1919) s dřevěnou protézou místo levé nohy, o kterou přišel poté, co ho přejel vlak. Získal zlato na bradlech, za jízdu na koni a za šplh na laně a stříbro ve víceboji.
Získal také bronz za gymnastiku na vodorovné tyči. To Margaret Abottová (1878–1955) ani nevěděla, že se zúčastnila olympiády. Když roku 1900 studovala v Paříži dějiny umění, všimla si inzerátu na golfový turnaj, který vyhrála.
Až poté se dozvěděla, že tím jako první Američanka zvítězila v olympijské disciplíně.
Tarzan plaval na olympiádě
Americký plavec Johnny Weissmüller (1904–1984) získal na olympiádě v Paříži, konané v roce 1924, tři zlaté medaile, a ještě jednu bronzovou, jako člen mužstva vodních pólistů.
Na dalších hrách v Amsterodamu přidal o čtyři roky později do sbírky další dvě zlaté medaile. Zajímavé bylo, že se narodil v Temešváru na území Rakousko-Uherska, poté se jeho rodina přestěhovala do Spojených států.
Aby mohl zemi reprezentovat na olympiádě, předložil rodný list svého bratra, který se již narodil v USA. Po skončení plavecké kariéry se stal filmovým hercem, v roce 1932 ztvárnil například hlavní roli ve filmu Tarzan, syn divočiny.
Zajímavost
Japonští skokani o tyči Sueo Ōe a Šuhei Nišida obsadili na hrách v Berlíně v roce 1936 shodně druhé místo. Místo toho, aby znovu soutěžili, rozdělili stříbrnou a bronzovou medaili na poloviny a ty pak spojili dohromady.
Běžec bez bot a trénink v koupelně
V roce 1960 vyhrál olympijský maraton v Římě Etiopan Abebe Bikila (1932–1973) a podařilo se mu to překvapivě bez bot. Byl prvním Afričanem v historii, který získal zlatou medaili.
Ve stejném roce vyhrál závod v chůzi na 50 kilometrů Angličan Don Thompson (1933–2006), který se na horké římské klima připravoval ve vyhřáté koupelně svých rodičů.
Dopingové testy byly na olympiádě zavedeny v roce 1968 a hned jimi neprošel švédský pětibojař Hans-Gunnar Liljenwall (*1941). Před závodem si dal dvě piva na uklidnění nervů, jeho tým tak nakonec musel bronzové medaile vrátit.
Nedostižného sprintera zastavil doping
Linford Christie (*1960), bývalý britský sprinter, je jediným atletem historie, který vyhrál zlato ve sprintu na 100 metrů na olympiádě v Barceloně v roce 1992, na Mistrovství světa v atletice v roce 1993, na Mistrovství Evropy i Hrách Commonwealthu.
Když v roce 1996 obhajoval zlato z Barcelony na olympijských hrách v Atlantě, byl ve finále pro dva předčasné starty diskvalifikován.
Jeho kariéru ukončila rutinní dopingová kontrola před závodem v německém Dortmundu, která u něj prokázala stopy zakázaného nandrolonu. Vysloužil si za to zákaz činnosti.
Olympijské hry jsou svědky nejen špičkových sportovních výkonů, ale i neobyčejných lidských příběhů, které nás učí o houževnatosti, vynalézavosti a někdy i o bizarních náhodách.
Tyto příběhy nám připomínají, že olympijský duch je o překonávání hranic, ať už fyzických, nebo společenských.
Od sportovců s hendikepem, kteří se postavili výzvě, po ty, kteří nevědomky dosáhli olympijské slávy – každý z těchto momentů obohacuje mozaiku olympijské historie a zanechává v ní nesmazatelnou stopu.
