Vznik jednoho z nejikoničtějších děl hororové literatury, románu Frankenstein, je opředen záhadami. Napsaný před více než 200 lety mladou Mary Shelleyovou, se zdá, že kořeny jeho děsivého příběhu sahají hlouběji, než by se na první pohled zdálo.

Mohla se autorka inspirovat podivnými a krutými událostmi, které se kdysi odehrály na českém území, ve městě, které neslo stejné jméno jako její román?

Pojďme se ponořit do temných zákoutí historie a odhalit možné souvislosti mezi gotickým hororem a hrůznými zločiny z minulosti.

Mladá žena pozoruje z pokoje hvězdy, jejichž třpyt se odráží od hladiny Ženevského jezera (jihozápadní Švýcarsko – pozn. red.).

Britská spisovatelka Mary Wollstonecraft Godwin, pozdějším příjmením Shelley (1797–1851), přemýšlí o své sázce s přáteli. Sázce, která má vést k napsání nejlepší strašidelné povídky. Poté pomalu usíná.

V polospánku má pocit, že se před ní objevuje podivný muž.

„Spatřila jsem bledého studenta neposvátných umění, jak klečí vedle děsivé věci – bytosti, kterou sestrojil,“ vzpomíná později Mary na zvláštní vizi, kterou prožije nad ránem 16. června 1816. Právě tento zážitek údajně stojí u vzniku kultovního románu Frankenstein aneb moderní Prométheus.

Románu, vyprávějícímu o vytvoření umělého netvora excentrickým vědcem. Co vše přispělo ke vzniku světoznámého anglického hororu, a jak může souviset s naší zemí?

Co způsobilo nevlídné počasí?

„Neustávající déšť nám často neumožnil opustit dům,“ vzpomíná na osudné dny ve Švýcarsku jedna ze zakladatelek sci-fi a hororového žánru – Mary, tehdy ještě nesoucí příjmení Godwin.

Mladičká umělkyně spolu se svým milencem a pozdějším manželem, spisovatelem Percym Shelleyem (1792–1822), odjíždí ke konci výjimečně studeného jara roku 1816 na dovolenou do pronajatého domu ve Švýcarsku.

Tato budova stojí nedaleko Ženevy na březích krásného jezera. V zemi helvétského kříže se setkávají se slavným britským básníkem Lordem Byronem (1788–1824) a jeho přáteli.

Kvůli špatnému počasí tráví čas sezením u krbu, psaním a nebo rozhovory o literatuře, vědě a filozofii.

Nechybí ani diskuze o pokusech italského lékaře a fyzika Luigiho Galvaniho (1737–1798) s elektřinou, kterou vyvolává stahy svalů mrtvých žab. Ale dojde i na jinou zábavu!

Našla inspiraci v pověstech?

Skupinka bohémů čte ve Švýcarsku nahlas povídky z knihy Fantasmagoriana. Tato sbírka strašidelných příběhů vychází ze starých německých pověstí a mytologie.

Snad právě zde najdeme prvotní impulz Mary Goodwin k sepsání světoznámého románu Frankenstein aneb moderní Prométheus. Vždyť právě Fantasmagoriana má přivést anglického básníka Lorda Byrona (1788–1824) k nápadu na soutěž o nejlepší povídku hororového žánru!

Povídku, kterou mají napsat všichni ze zúčastněných. Jenže Mary zpočátku nenapadá žádný námět na zajímavý příběh, což se změní až právě 16. června. Nebo za její podivnou vidinou stálo i něco jiného?

Snad až příliš bujná tvůrčí představivost, nebo zcela jiné – a konkrétní – znalosti?

Budoucnost, jako na dlani?

Angličanka pochází z úspěšné spisovatelské rodiny a v několika svých dílech podivuhodně nastíní některé budoucí události.

Například její postapokalyptická novela Poslední člověk, vydaná poprvé roku 1826, vypráví fiktivní děj z Evropy na konci 21. století. Starý kontinent má postihnout epidemie smrtící choroby, která téměř „vyhladí“ populaci.

Ve světle neustále mutujících chorob a globální turistiky, se dnes podobný vývoj nezdá až tak nemožný. Nicméně Mary Shelley tehdy o budoucím světě žádné vědomosti nemá. Disponuje pouze natolik výbornou představivostí, s níž výborně odhadne budoucnost?

Podobně nadčasový je i její nejslavnější román o fiktivním vědci Viktoru Frankensteinovi, který kvůli své pýše vytvoří monstrum s lidskými city a myšlením (až teprve mnohem později se začne obluda z knihy nazývat Frankensteinem – pozn. red.).

Když bestie zuří!

Zajímavé literární dílo s prvky gotického hororu poprvé vychází roku 1818 a stává se klasikou. O čem vypráví? Ambiciózní a bezcitný Viktor Frankenstein pomocí zvrácených pokusů vytvoří nadlidsky silnou a umělou bytost, podobnou obřímu muži!

Nevzhledného netvora se však lidé bojí a nechtějí se k němu ani přiblížit. Proto osamělé monstrum postupně pociťuje nenávist jak k nim, tak zejména ke svému tvůrci! Jak vše pokračuje?

V románu umělá bestie postupně zavraždí několik lidí včetně snoubenky Viktora – krásnou Elisabeth! Jde o neuvěřitelně trefné varování čtenářům a budoucím generacím, že žádný člověk by si neměl pomocí vědy „hrát na Boha“?

Ať už jde o geneticky vytvořené klony, nebo roboty, vybavené umělou inteligencí a velkou silou. Můžeme tedy opět smeknout před neuvěřitelným nadhledem britské autorky z 19. století.

Ale opravdu sepsala zcela fiktivní děj, který nebyl ničím konkrétním inspirován?