Středověká společnost byla prý společností hladu. To ovšem neznamená, že lidé hladověli nepřetržitě. Avšak ani v úrodných letech neměla podstatná část populace dostatek jídla.

Až do konce 13. století však v oblasti potravy nedocházelo k nějakým dramatickým situacím. Teprve v průběhu 14. a 15. století, v důsledku klimatických změn, se začaly poměrně pravidelně objevovat hladomory.

Středověká kuchyně

V raně středověkých domech nebývala samostatná kuchyně, protože se vařilo na ohni před domem. Také malé pece stávaly mimo dům, obvykle pod malým přístřeškem. Na hradech, tvrzích a v měšťanských domech byly později budovány speciálně zařízené černé kuchyně.

Základem přípravy pokrmů bylo vaření v keramických nádobách nebo v kovových kotlících, zavěšených nad ohněm. Na rozpálených kamenech nebo v peci se pekly placky, chléb a další pečivo.

Základem byl chléb

Nejvýznamnější složkou každodenní stravy byl chléb. Kdysi se tak označovaly nejrůznější druhy pečiva včetně placek. Obyčejný chléb býval tmavý a z hrubě mleté mouky, zámožnější vrstvy obyvatelstva pak jedly chléb bílý z jemnější mouky.

Tvrdý chléb se nevyhazoval, namáčel se do polévek, kaší nebo omáček a často se rovněž opékal. Peklo se i sladké pečivo z jemně umleté mouky, slazené medem, se sušeným nebo čerstvým ovocem.

V průběhu 14. století lidé jedli například perníky neboli caletky, oplatky plněné povidly nebo též koláče.

Oblíbené kaše

Významnou součástí středověké stravy byly nejrůznější kaše. Jejich základem často bývaly kroupy či ztvrdlý chléb nebo hrubě semletá mouka. Připravovaly se čerstvé a teplé a navíc se daly různě ochucovat.

Četnější bývaly prý kaše slané, do kterých se například přimíchávaly dostupné druhy koření nebo aromatické byliny. Sladké kaše s medem a ovocem byly považovány za sváteční jídlo.

Maso ve středověku

Maso se ve středověku vařilo v hrnci nebo peklo na ohni. Smažení tak, jak ho známe dnes, středověká keramika neumožňovala. Maso bylo v jídelníčku i středověkých lidí zastoupeno poměrně běžně, tedy na rozdíl od doby po třicetileté válce.

Venkovští hospodáři chovali pro své potřeby vepře, neboť vepřové bylo považováno za méně kvalitní maso. Z vepřového masa se vyráběla jelita a klobásy a také se udilo, protože udírny máme doložené již od 11. století.

Na měšťanských stolech převažovalo zejména hovězí maso. Za nejlepší maso byla považována zvěřina, která se objevovala především na bohatých šlechtických tabulích. Ryby byly nejen postním jídlem, ale jedly se i běžně.

Konzumovala se i drůbež, například na svatého Martina nesměla na stole chybět husa. Běžné byly masové vývary, které byly mimo jiné i tradičním lékem pro slabé a nemocné.